Oddělení školkařství a zalesňování

V rámci školkařského a zalesňovacího výzkumu byla v minulosti řešena řada problémů, jednalo se např. o biologické aspekty pěstování sadebního materiálu, zásady manipulace se sadebním materiálem, optimalizaci technologií zalesňování a snižování ztrát při umělé obnově.
Zaměření výzkumu v oboru lesního školkařství se na počátku 90. let minulého století výrazně změnilo. Lesní školky velmi rychle přešly ze státního vlastnictví do soukromého sektoru nebo vlastnictví firem a nabyly charakteru klasických obchodních školek. V rámci státního rezortního výzkumu proto přestal být financován výzkum technologií ve školkách a optimalizace pěstování sadebního materiálu z pohledu školkařů. Další školkařský výzkum byl směrován na stanovení optimální kvality sadebního materiálu pro specifické typy stanovišť, tzn. docílení vyšší kvality z pohledu odběratele sadebního materiálu - vlastníka lesa. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo přispět ke snížení ztrát při zalesňování na problémových stanovištích, především v imisních oblastech. V první polovině devadesátých let se tato problematika řešila v rámci dílčího výzkumného úkolu "Pěstování sadebního materiálu pro imisní oblasti", který navázal na poznatky z předchozího období a postupně soustředil další cenné informace o kvalitě osiva v imisních oblastech včetně možností jejího zvýšení předosevní přípravou, optimalizaci morfologické a fyziologické kvality sadebního materiálu v průběhu jeho pěstování ve školce a následné manipulaci před výsadbou na imisní holiny. Dosažené poznatky byly soustředěny do realizačního výstupu "Pěstebně technologická a kvalitativní kriteria produkce sadebního materiálu" (1995) a řady dalších publikací. V tomto období bylo zahájeno i ověřování možností mykorrhizace sadebního materiálu v lesních školkách, pozornost byla věnována i problematice vlivu nadmořské výšky školky na kvalitu sadebního materiálu pro horské oblasti. Pokusy s aklimatizací a specifiky růstu horského smrku byly přípravnou fází pro další ověřování růstu tohoto sadebního materiálu na holinách. Součástí výzkumu školkařské problematiky byla i optimalizace kvality sadebního materiálu z pohledu udržování produkční schopnosti půd lesních školek, o výstupech řešení je zmínka v pojednání o skupině lesopěstebních meliorací. Intenzivní výzkum pokračoval i v problematice zalesňování v imisních oblastech (zejména s podporou Nadace FACE v Krkonoších), z něhož vyplynula opět řada poznatků. Vzhledem k tomu, že problematika zalesňování je nedílnou součástí obnovy lesa, výzkum je úzce propojen s dalšími odbornými odděleními stanice.
V druhé polovině devadesátých let se školkařský výzkum na VS Opočno zaměřil na další aspekty kvality sadebního materiálu pro zalesňování v extrémnějších antropogenně ovlivňovaných podmínkách. Byl založen rozsáhlý zalesňovací experiment na extrémní horské holině, kde byl hodnocen růst sadebního materiálu smrku z 8. lvs, vypěstovaného ve školkách různých nadmořských výšek od 200 m n. m. až po typicky aklimatizační školku v 1000 m n. m. Při hodnocení ujímavosti, zdravotního stavu a dynamiky růstu bylo prokázáno, že při dodržení správných postupů pěstování sadebního materiálu a manipulace s ním nadmořská výška školky dynamiku růstu výrazněji neovlivňuje, naopak sadební materiál pěstovaný v nadmořské výšce 1000 m ani po 7 letech nesnížil růstovou ztrátu proti sadebnímu materiálu pěstovanému v níže položených školkách. Při komplexním hodnocení růstu tohoto sadebního materiálu bylo zjištěno, že optimum pro pěstování horského smrku je v nadmořských výškách 500 - 700 m n. m., kde již není tak výrazný posun fenofází mezi místem pěstování a lokalitou výsadby.
Další aspekt, který byl u horského smrku sledován, je výrazná variabilita jeho výškového růstu během prvního roku věku semenáčků. V pokusech ve školce a následně po výsadbě na extrémní horskou holinu se prokázala hypotéza, že semenáčky z 8. lvs s pomalejším růstem (často jsou ve školce vyřazovány do výmětu) vykazují po dopěstování ve školce a výsadbě na extrémní horskou holinu velmi dobrý zdravotní stav a růst. Tyto velmi cenné poznatky byly zapracovány do realizačního výstupu "Pěstební postupy minimalizující důsledky antropogenních vlivů na lesní ekosystémy" (2000).
Výzkum se soustředil i na další významný aspekt, tj. možnost použití výpěstků z tzv. skleníkových technologií pro horské podmínky. V této první fázi byla pozornost věnována zejména smrku. Prokázalo se sice, že tento sadební materiál vykazuje i v horských podmínkách velmi dobrou ujímavost a růst po výsadbě, určitými varovnými signály ale jsou některé atypické fenologické projevy a pomalejší rozrůstání kořenů z původního kořenového balu. Této problematice se v současné době výzkumně intenzivně věnujeme.
Další okruh problémů, který byl v rámci školkařské problematiky řešen, se týká alternativních postupů pěstování listnatých dřevin (dubu a buku) řízkováním. Pozornost byla soustředěna především na buk, který se doposud vzhledem k vysokým ztrátám při přezimování nedařilo úspěšně vegetativně množit. Postupnými úpravami technologie se podařilo dosáhnout úspěšnosti 50 - 60 % s tím, že metoda je použitelná v běžných školkařských provozech. Souhrnně byly dosažené výsledky s řízkováním dubu a buku předloženy v realizačním výstupu "Pěstební postupy pro získání výsadbyschopných řízkovanců buku a dubu" (2000). Výpěstky z vegetativního množení byly v rámci zalesňovacích pokusů postupně vysazovány na holiny, kde je sledován jejich růst v porovnání se sadebním materiálem generativního původu. Z dosud získaných poznatků je zřejmé, že tyto výpěstky dobře odrůstají a neobjevují se u nich výraznější anomálie růstu.
Při zalesňovacích experimentech byly ověřovány i různé způsoby ochrany sadebního materiálu před zvěří především pomocí plastových chráničů, které zároveň stimulují jeho růst. Bylo prokázáno, že z hlediska stimulace růstu jsou efektivní pouze typy chráničů bez bočních perforací s dokonale utěsněnou spodní částí. Dílčí výsledky tohoto výzkumu již publikovali Jurásek a Martincová (2000): Ochrana sadebního materiálu po zalesňování plastovými chrániči. (Zprávy lesnického výzkumu, 45, č. 4, s. 6 - 9.) Ucelený souhrn nových poznatků pak byl publikován v září 2002 ve formě metodického pokynu Zásady pro použití plastových chráničů sadebního materiálu při zalesňování (aut.: A. Jurásek: Lesnický průvodce č. 1/2002).
V druhé polovině devadesátých let a v současnosti je v rámci školkařského a zalesňovacího výzkumu věnována velká pozornost hledání příčin růstových anomálií borovice lesní, včetně možností jejich eliminace při pěstování ve školkách a po výsadbě na holiny. Postupně byl ověřován vliv různých technologií pěstování sadebního materiálu borovice, použití hnojiv a pesticidů na vznik anomálií růstu, následný vývoj tvarových deformací borovic po výsadbě na holiny, vliv různých typů sadebního materiálu a technologií výsadby na zdravotní stav kultur, byl proveden rozsáhlý průzkum stavu borových kultur a ověřovány možnosti tvarování atypicky rostoucích stromků. V posledním období byl výzkum (ve spolupráci s pracovištěm Arboretum Sofronka) zaměřen i na možné genetické aspekty tohoto problému. Nejdůležitější poznatky byly zpracovány do následujících realizačních výstupů (Viz oddíl "Ke stažení", tam jako dokumenty s pořadovým číslem 3, 6 a 7):

• Pokyny pro pěstování sadebního materiálu borovice lesní a metodika hodnocení jeho morfologické kvality (1998).
• Optimalizace zakládání porostů s borovicí (1998).
• Zásady pěstební péče v nejmladších borových kulturách s vysokým podílem jedinců s pozdněsezonním růstem proleptických výhonů (1998).

Výzkum této problematiky v současnosti pokračuje v rámci upraveného výzkumného záměru "Pěstování lesa v ekotopech narušených antropogenní činností".
V rámci výše uvedeného výzkumného záměru pokračuje oddělení i v řešení problematiky kvality sadebního materiálu, a to především ve vztahu k minimalizaci ztrát při zalesňování antropogenně narušených stanovišť. Pozornost je zaměřena zejména na následující okruhy problémů:

1. Možnosti použití autovegetativního množení sadebního materiálu při obnově lesa. Pozornost je věnována především výpěstkům z řízkování u tvrdých listnáčů (dubu a buku) v porovnání s růstem sadebního materiálu generativního původu. Využívány jsou sítě srovnávacích ploch založených v rámci předchozího výzkumu.
2. Kvalita a stabilita kultur založených sadebním materiálem z intenzivních technologií. Výzkum je zaměřen na sledování růstu výsadeb z intenzivních technologií (především výsadeb plugů) na extrémnějších zalesňovaných stanovištích, a to jak u jehličnanů, tak i listnáčů. Hodnocen je i možný negativní dopad intenzivního hnojení tohoto sadebního materiálu ve školkách a použití růstových preparátů. Šetření jsou prováděna na již založených a nově zakládaných TVP a částečně i na poloprovozních zkusných plochách.
3. Specifika výběru a přípravy sadebního materiálu pro horské oblasti. Šetření vlivu aklimatizace, mykorrhizace a nesprávného třídění sadebního materiálu ve školkách je prováděno pokračováním výzkumu v kulturách na již založených TVP s použitím takto specificky připraveného sadebního materiálu. Objektivní zhodnocení těchto aspektů totiž vyžaduje dlouhodobější řadu měření, minimálně do stadia zajištěné kultury.

Pro specialisty v oboru lesního školkařství a zalesňování na VS Opočno je stále nedílnou součástí pracovní náplně expertní a poradní činnost pro lesnický provoz. V devadesátých letech se vzhledem k zaměření školkařského výzkumu na kvalitu sadebního materiálu výrazně podíl této činnosti zvýšil. Výsledky výzkumu a studia zahraničních poznatků byly uplatňovány nejen v již tradiční poradní činnosti, ale byly využity pro účely státní správy a přípravu nové legislativy. Ve spolupráci s LDF MZLU (dnes MENDELU) v Brně (prof. Ing. Oldřich Mauer, DrSc.) byla zpracována nová norma kvality sadebního materiálu (ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin, 1998), která se stala nejen měřítkem kvality sadebního materiálu pro dodavatelsko-odběratelské vztahy, ale hlavními parametry poskytuje základ pro vytvoření tzv. "národního standardu kvality" (JURÁSEK, A. - MARTINCOVÁ, J.: Návrh národního standardu kvality sadebního materiálu. In: Kontrola kvality reprodukčního materiálu lesních dřevin. Sborník referátů z celostátního odborného semináře s mezinárodní účastí. Opočno, 7. - 8. března 2000. Sest. A. Jurásek. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 2000, s. 9-20. - ISBN 80-902615-6-6.), kompatibilního se směrnicemi Evropské unie. V roce 2001 vznikla potřeba některé pasáže uvedené české technické normy blíže specifikovat nebo je doplnit. Tyto úpravy normy vydal Český normalizační institut v dubnu 2002 pod názvem "Změna 1 ČSN 48 2115 - Sadební materiál lesních dřevin".
Na základě dlouholetých zkušeností s hodnocením morfologické a fyziologické kvality sadebního materiálu byla k tomuto účelu postupně vybudována specializovaná laboratoř, která v roce 2000 získala pro základní kontrolní metody akreditační osvědčení.
Poradní a expertní činnost v oboru lesního školkařství a zalesňování je v současnosti naplňována v rámci dvou okruhů.
Pro potřeby státní správy je to poradenské pověření "Školkařská kontrola", kde je zajišťována průběžná aktualizace kontrolních metod (např. metody měření vodního potenciálu pomocí tlakové bomby, elektrické vodivosti výluhů z jemných nebo silných kořenů, elektrické vodivosti kmínků sazenic, odolnosti nadzemních částí k mrazu), probíhá spolupráce s MZe ČR při kontrolách kvality sadebního materiálu lesních dřevin, přičemž v akreditované laboratoři jsou z těchto kontrol zpracovávány vzorky sadebního materiálu. Pracoviště je současně po odborné stránce připraveno spolupracovat se všemi složkami systému kontroly kvality reprodukčního materiálu, který byl po roce 2004 zaveden i u nás (v rámci harmonizace naší legislativy s předpisy EU).
Vlastní expertní a poradní činnost je zajišťována formou služeb vlastníkům lesa v pověření "Expertní a poradenská činnost v oboru lesního školkařství a zalesňování". Vlastníkům lesa a dalším lesnickým subjektům je tak poskytován informační servis v této problematice, na základě požadavků provozu je posuzována kvalita sadebního materiálu používaného při zalesňování, a to při výjezdech do terénu a následném hodnocení v laboratoři. Tato expertní činnost je vlastníky lesa stále více využívána a napomáhá tak ke snížení ztrát při zalesňování. Z provozního pohledu je významná zvláště možnost zjištění fyziologické kvality sadebního materiálu a tím i zjištění, kdy a kde byl nesprávnou manipulací sadební materiál poškozen. Ke zvýšení kvality obaleného sadebního materiálu pěstovaného ve školkách by mělo přispět testování biologické nezávadnosti pěstebních obalů, které probíhá ve spolupráci s lesnickými fakultami. Katalog vhodných typů obalů byl vydán poprvé v roce 2003 a je průběžně doplňován o nově odzkoušené typy obalů. Stal se pomůckou lesním školkařům a vlastníkům lesa při výběru takových typů obalů, které nepůsobí vážnější deformace kořenů.
Uvedený přehled aktivit oddělení školkařství a zalesňování je jen stručným přehledem nejdůležitějších výzkumných šetření a navazující expertní a poradní činnosti. Komplexnější přehled výstupů řešení a publikační činnosti je uveden v souhrnné publikaci vydané k 50. výročí existence Výzkumné stanice Opočno. Aktuální informace lze vyhledávat také na celoústavním webovém serveru www.vulhm.cz.