LESNICKÝ VÝZKUM V ČESKÉ REPUBLICE - MINULOST A SOUČASNOST

Ing. Petr Zahradník, CSc.



Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady



MINULOST

Historie lesnického výzkumu v naší zemi v nejširším slova smyslu sahá až do 16. století, kdy byly činěny první "pokusy" sledující zvelebení lesů. Šlo především o různé experimenty se zaváděním umělé obnovy. K určitému řádu ve výzkumnictví ovšem došlo mnohem později, teprve v 19. století. Zhruba od r. 1840 se lesníci na svých sjezdech pravidelně věnovali otázkám pokusnictví, a to především v oblasti výchovy lesa, částečně též v oblasti ochrany lesa. V té době zazněly také první hlasy, hlásající institucionalizaci lesnického výzkumu. V r. 1865 se již připravovalo zřízení výzkumné stanice při lesnické škole v Bělé pod Bezdězem, kterou v té době vedl známý lesník J. F. Judeich. Avšak jeho odchod do Tharandtu tyto snahy záhy ukončil. Výsledkem tohoto snažení pak bylo v r. 1869 schválení založení výzkumné stanice v Mariabrunnu u Vídně, která však začala pracovat až v r. 1875. Vzhledem k tomu, že tato stanice měla působnost na celém území Rakousko-Uherska, byly dodatečně zřízeny územní výzkumné stanice v Praze a Brně (byly povoleny v r. 1886, resp. 1888), které do určité míry koordinovaly výzkum na našem území. Výzkumné úkoly včleněné do jejich plánu činnosti zahrnovaly problémy přirozené a umělé obnovy lesa, pěstování sazenic a metody vysazování, zakládání smíšených porostů a hledání pravidel pro jejich výchovu se zvláštním důrazem na probírky. Zde je nutné ještě zmínit vznik výzkumné a pokusné stanice při písecké lesnické škole v r. 1912. Začátek I. světové války však její činnost ukončil dříve něž se stačila řádně rozběhnout.

Po první světové válce byly zahájeny přípravné práce na vybudování státních lesnických výzkumných ústavů. Jako první bylo vytvořeno na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 31. října 1921 oddělení ochrany lesa (později Ústav pro ochranu lesa). Důvodem pro jeho vytvoření bylo tehdejší přemnožení bekyně mnišky a jeho prvním vedoucím se stal doma i v zahraničí uznávaný zoolog Julius Komárek. Následovalo založení Biochemického ústavu v Praze (30. 11. 1922 pod vedením Antonína Němce). V následujícím roce (12. 12. 1923) byly v Brně zřízeny Ústav lesnické ekonomiky (R. Haša) a Ústav pěstování lesa (J. Konšel). V Banské Štiavnici vznikl v r. 1923 Biologický ústav pod vedením M. Adamičky a o rok později (1924) Ústav lesní těžby a lesnických technologií, který vedl V. Hruban. Prvně jmenovaný ústav byl však až do r. 1936 odborně podřízen brněnskému Ústavu pěstování lesa, druhý pak až do roku 1929 sídlil v Praze, neboť v Banské Štiavnici nebyla vhodná budova. V r. 1925 byla připojena k Ústavu lesnické ekonomiky Geodetická a fotogrammetrická stanice pod vedením A. Tichého. V roce 1926 byl Ústav lesnické ekonomiky přejmenován na Ústav lesní produkce s oddělením lesnické ekonomiky a oddělením pěstění lesů a lesní biologie. V Ústavu ochrany lesa byl v r. 1931 zřízen referát pro myslivost pod vedením J. Sekery. V roce 1933 byl ještě v Praze zřízen Ústav pro lesnickou politiku a spravovědu, vedený V. Weingartlem. Kromě zmíněných ústavů byla vytvořena síť stanic, které byly umístěny v lesnických středních školách, které byly výkonnými odbornými orgány výzkumných ústavů a prováděly pro ně různá sledování a měření. V roce 1925 byly zřízeny v Písku a Hranicích, v r. 1926 v Zákupech, Jemnici a Liptovském Hrádku a v r. 1927 v Užhorodě (z této stanice měl být zřízen samostatný výzkumný ústav pro Podkarpatskou Rus, ale nikdy k tomu již nedošlo). Lesnické ústavy finančně zajišťovalo Ministerstvo zemědělství a je nutno říci, že finanční prostředky byly již v té době velmi omezené. Lesnického výzkumu se zúčastňovali hlavně externí pracovníci z lesnických fakult a ostatních univerzit. Od r. 1929 byly Ústavy aktivním členem Mezinárodního svazu lesnických výzkumných ústavů.

V průběhu II. světové války činnost v jednotlivých ústavech stagnovala. V r. 1940 byl v Praze zřízen Ústav lesní těžby a technologie dřeva pod vedením R. Illeho, který před válkou vedl stejnojmenný ústav v Banské Štiavnici (po V. Hrubanovi). Po druhé světové válce začala postupná obnova lesnického výzkumu. Již v r. 1946 byly v Praze zřízeny nové ústavy - Ústav lesní dendrologie a geobotaniky vedený P. Svobodou a Ústav pro lesní stavebnictví, dopravnictví, meliorace a hrazení bystřin pod vedením O. Lhoty. Osamostatněn byl Ústav pro myslivost pod vedením J. Sekery. V Praze tedy sídlilo 7 ústavů (od roku 1949 v jedné budově v Bubenči), v Brně zůstaly dva předválečné (v Pisárkách) a dva předválečné také fungovaly na Slovensku v Banské Štiavnici. V této době také započaly intenzivní snahy o sjednocení lesnického výzkumu u nás. Prvním krokem bylo jmenování B. Mařana ředitelem výzkumných ústavů lesnických, jehož zástupcem se stal G. Vincent z Brna.

Po roce 1946 byly zrušeny výzkumné stanice u lesnických škol, proto byly v r. 1947 z popudu G. Vincenta zřízeny nové výzkumné stanice - v Kostelanech Výzkumná stanice pro šlechtění lesních dřevin, která se specializovala na množení sazenic a řízků rychle rostoucích dřevin (topolů a vrb), Výzkumná stanice rašelinářská v Rolavě a Kvildě a Výzkumné stanice v Kýchově a Zděchovci. V této době bylo Ústavům přiděleno pro výzkumnou činnost 9 polesí v různých přírodních podmínkách pod názvem Státní pokusné lesy výzkumných ústavů lesnických. Jejich celková výměra činila 8850 ha a organizačně spadala pod Československé státní lesy.

K další velké reorganizaci lesnického výzkumu došlo po r. 1950 v souvislosti se zákony o organizaci výzkumnictví a technického rozvoje. K 1. 1. 1951 byly všechny ústavy sloučeny do jediného resortního Výzkumného ústavu pro lesní výrobu v Praze s pobočkou v Banské Štiavnici. Kromě toho Československé státní lesy a statky zřídily ke stejnému datu sektorové výzkumné ústavy - Výzkumný ústav pro pěstění lesů, semenářství a školkařství v Opočně (J. Mottl), Výzkumný ústav myslivosti ve Zbraslavi (J. Čabart), Výzkumný ústav rašelinářský v Hoře Sv. Šebestiána (A. Puchmajerová), Výzkumný ústav pro hospodářskou úpravu lesa (B. Doležal) a Výzkumný ústav pro mechanizaci lesního hospodářství v Oravském Podzámku. Již v následujícím roce v souvislosti se zřízením samostatného ministerstva lesů a dřevařského průmyslu došlo ke zrušení všech státních i sektorových ústavů a k 1. 4. 1952 byly zřízeny Výzkumný ústav lesního hospodářství ve Zbraslavi-Strnadech (K. Čermák) s pobočkou v Banské Štiavnici, Výzkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie ve Zbraslavi (J. Čabart) a Výzkumný ústav mechanizace a lesního průmyslu v Oravském Podzámku.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------



Obrázky: Působiště nynějšího resortního lesnického výzkumného ústavu (VÚLHM) ve Strnadech v roce 1940 (na snímku vlevo) a v roce 1953. (Fotoarchiv VÚLHM Jíloviště-Strnady)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výzkumný ústav lesního hospodářství sestával z následujících oborů:

  • biologie (J. Hofman),
  • ochrana lesů (A. Kalandra),
  • ekonomiky (J. Řehák),
  • lesotechnických meliorací (B. Mařan),
  • hospodářské úpravy lesů (B. Doležal),
  • pěstění lesů - Opočno (J. Mottl).


  • Dále ke strnadskému ústavu náležely výzkumné stanice v Kostelanech a Hnojníku a pokusné lesní závody ve Zbraslavi-Strnadech a Opočně.

    V r. 1954 byl nově zřízen na Zbraslavi Výzkumný ústav zemědělsko-lesnických meliorací (B. Mařan). Výzkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie byl 1. 4. 1955 přejmenován na Výzkumný ústav lesa a myslivosti, a to v souvislosti s přechodem části pracovníků ze Strnad. K 1. lednu 1959 pak došlo ke sloučení Výzkumného ústavu lesního hospodářství ve Zbraslavi-Strnadech a Výzkumného ústavu lesa a myslivosti ve Zbraslavi do jednoho ústavu pod současným názvem Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti. Novým ředitelem sjednoceného ústavu se stal ing. A. Sobotka. Ústavy na Slovensku se definitivně osamostatnily.

    Ústav (VÚLHM) se v té době členil do deseti oddělení:

  • lesní prostředí (V. Samek),
  • biologie lesních dřevin (A. Šika),
  • zakládání a pěstování lesa v Opočně (V. Peřina),
  • ochrana lesa (V. Martínek),
  • lesní technika ve Křtinách (V. Štaud),
  • lesnická ekonomika (M. Novotný),
  • biologie zvěře (J. Čabart),
  • chov zvěře (J. Sekera),
  • knihovna a dokumentace (J. Daňha),
  • zkušební a kontrolní (K. Mráz) - v r. 1960 zrušeno a nahrazeno oddělením pro pěstění a šlechtění topolů v Kostelanech (J. Mottl).



  • SOUČASNOST VÚLHM JÍLOVIŠTĚ-STRNADY

    V posledním desetiletí proděl VÚLHM značnou přestavbu. Byl zredukován počet zaměstnanců na méně než polovinu. Výzkumná stanice Křtiny, zabývající se výzkumem v oblasti mechanizace, byla delimitována na brněnskou lesnickou fakultu. Zanikly samostatné útvary lesnické ekonomiky a biologie a chovu zvěře, změnily se proporce mezi jednotlivými výzkumnými útvary i jejich náplň. Do značné míry se změnil i systém financování. To vše přispělo k větší efektivnosti práce. Současné zaměření jednotlivých výzkumných útvarů je možno charakterizovat následovně.

    VÝZKUMNÁ STANICE OPOČNO - ÚTVAR PĚSTOVÁNÍ LESA

    Výzkumná stanice Opočno se zabývá lesnickým výzkumem a poradenstvím v celé šíři oboru pěstování lesa. Výzkum je v současné době soustředěn do resortního výzkumného úkolu "Pěstování lesů v ekotopech narušených antropogenní činností", který je zaměřen na řešení obnovy a výchovy lesa v oblastech s imisními a dalšími antropogenními vlivy.

    Z hlediska pěstebního výzkumu jsou velmi cenné dlouhodobě sledované pokusné plochy, které má VS Opočno založeny v různých imisně ekologických podmínkách prakticky po celé ČR. Jedná se především o síť pokusných ploch s porostní výchovou smrku, borovice, dubu, břízy a buku, a výzkumných ploch, na nichž se sleduje vliv obnovních zásahů na růst nově zakládaného porostu včetně sledování ekologických charakteristik. Nejvýznamnější plochy jsou vybaveny automatickým zařízením pro digitální registraci meteorologických a mikroklimatických dat (např. srážky, teploty půdy a vzduchu, rychlost a směr větru) a zařízením na měření imisního zatížení.

    Velká pozornost je v současné době věnována údržbě a doplňování sítě ploch s podrostním hospodařením. Tyto objekty jsou velmi cenné, protože byly zakládány již v padesátých a šedesátých letech. Cílem je navázat na dřívější opočenské zkušenosti a poznatky s jemnějšími způsoby hospodaření a tyto výzkumné plochy využít i k demonstračním a výukovým účelům.

    Dlouhodobé řady měření růstu lesních porostů a registrace meteorologických a mikroklimatických prvků s využitím digitální archivace a možnosti zpracování na počítačích mají velký význam. Pokud se totiž objeví nečekaný pěstební nebo růstový problém (např. zhoršení zdravotního stavu porostů, klimatické změny), je možné zpětně z tohoto pohledu vyhodnotit archivovaná data a značně urychlit výzkum a stanovení nápravných opatření.

    Pracoviště VS Opočno disponuje i moderně vybaveným objektem školky s počítačovým řízením a registrací mikroklimatu a závlah na pokusných záhonech a ve fóliových krytech.

    Vlastní poradní činnost je realizována prostřednictvím pověření MZe ČR, a to jako "Expertní a poradenská činnost na úsecích lesního školkařství, zalesňování, obnovy a výchovy lesních porostů". Tato pověření jsou koncipována jednak jako služba vlastníkům lesa, ale i pro potřeby státní správy a údržby dlouhodobých výzkumných ploch. V rámci školkařského pověření na stanici funguje specializovaná laboratoř na hodnocení fyziologické a morfologické kvality sadebního materiálu, jejíchž služeb využívají vlastníci lesa a školkaři. Vzhledem k tomu, že je laboratoř využívána i pro kontrolní účely státní správy, byla v letošním roce (2001) akreditována.

    VÝZKUMNÁ STANICE UHERSKÉ HRADIŠTĚ - ÚTVAR REPRODUKČNÍCH ZDROJŮ

    Výzkumná stanice Uherské Hradiště se zabývá výzkumnou, expertní, poradní a kontrolní činností v oblastech uznávání a evidence zdrojů reprodukčního materiálu, lesního semenářství, pěstování rychlerostoucích dřevin a výzkumem v oboru šlechtění a záchrany genofondu listnatých dřevin.

    Výzkumná činnost v rámci lesního semenářství se zaměřuje na studium metod dlouhodobého skladování, předosevní přípravy semen lesních dřevin, a vývoj nových metod pro hodnocení jakosti a zdravotního stavu lesního osiva. Národně a mezinárodně akreditovaná laboratoř Semenářské kontroly vykonává zkoušky jakosti a zdravotního stavu plodů a semen lesních dřevin. Jako jediná mezinárodně akreditovaná ISTA laboratoř pro lesní osivo v ČR provádí zkoušky jakosti exportovaného osiva včetně vydávání mezinárodních certifikátů ISTA. Jako neakreditované zkoušky laboratoř dále provádí zjišťování zralosti plodů (šišek) a stanovení doby sběru plodů. Pro vlastníky lesa poskytuje informační servis v oblasti lesního semenářství (skladování, předosevní příprava, ochrana).

    Stanice se zabývá problematikou lesního semenářství, která zahrnuje uznávání a evidenci zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin, výzkum a poradenství v oblasti lesního semenářství a zkoušení jakosti semen lesních dřevin. Dále se pracovníci stanice věnují problematice záchrany genofondu a šlechtění listnatých dřevin včetně zakládání a udržování klonových archivů listnatých lesních dřevin.

    V rámci uznávání a evidence zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin vypracovává stanice odborné posudky pro vlastníky při uznávání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin a zajišťuje informační servis genových zdrojů pro MZe ČR, státní správu, vlastníky lesa a producenty sadebního materiálu. Vede ústřední evidenci uznaných zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin a ústřední evidenci genových základen. Každoročně publikuje "Zprávu o stavu uznaných zdrojů reprodukčního materiálu". Spolupracuje při tvorbě legislativních předpisů v návaznosti na mezinárodní předpisy a normy.

    Oddělení šlechtění listnatých dřevin se věnuje výzkumné činnosti zaměřené na inventarizaci, reprodukci a další šlechtitelské využití genových zdrojů ohrožených druhů domácích listnatých dřevin. Na základě získaných znalostí o genových zdrojích testuje generativní i vegetativní způsoby reprodukce a vypracovává metodická doporučení školkařských postupů a dalších pěstebních opatření pro udržení ohrožených dřevin v lesních porostech a zvyšování biodiverzity. V oblasti šlechtění hlavních hospodářských dřevin spolupracuje s útvarem biologie a šlechtění lesních dřevin. V rámci expertní činnosti pro MZe ČR udržuje a rozšiřuje klonové archivy listnatých dřevin sloužící nejen k uchování cenných a ohrožených genotypů, ale také jako uznaný zdroj kvalifikovaného reprodukčního materiálu rychle rostoucích dřevin a materiálu pro další šlechtění. V současné době jsou k dispozici archivy rodů Populus, Salix, Quercus, Ulmus, Pyrus, Malus. Rychlerostoucí dřeviny jsou také testovány a hodnoceny z hlediska jejich bioenergetického využití.

    ÚTVAR BIOLOGIE A ŠLECHTĚNÍ LESNÍCH DŘEVIN

    Útvar řeší v rámci komplexního programu šlechtění lesních dřevin záchranu genových zdrojů lesních dřevin, zpracovává šlechtitelské programy pro jednotlivé dřeviny s ohledem na zachování genetické variability, studuje proměnlivost lesních dřevin ve vztahu ke geografické proměnlivosti, adaptačním schopnostem na stanoviště a civilizační zátěži.

    Koncepce útvaru se řídí novými směry státní lesnické politiky, které odpovídají mezinárodním úmluvám vyplývajícím z usnesení světových ekologických a lesnických konferencí (10. Světový lesnický kongres, Paříž 1991, Konference o obnově lesů v Evropě, Štrasburk 1991, Konference o životním prostředí, Rio de Janeiro 1992 a Helsinky 1993). Tyto úmluvy, jejichž plnění bylo doporučeno vládám jednotlivých států, zahrnují programy spolupráce na mezinárodní úrovni a to zejména ve šlechtitelském výzkumu a ve výzkumu a řešení komplexní problematiky zachování genofondu lesních dřevin, na jejichž základě by bylo možné obnovit a stabilizovat původní druhovou biodiverzitu v rozsáhlých biocenologických regionech a zvláště v oblastech poškozených industrializací nebo nadměrnou exploatací (např. program EUFORGEN aj.).

    Prioritní výzkumné činnosti útvaru se týkají komplexního programu šlechtění lesních dřevin, v jehož rámci se studuje proměnlivost lesních dřevin ve vztahu ke geografické proměnlivosti, adaptačním schopnostem na stanoviště a civilizační zátěži. Při studiu proměnlivosti jsou vedle klasických metod (provenienční pokusy, hybridizační projekty) využívány moderní metody molekulární biologie (izoenzymové analýzy), které umožní získat rychleji informace o genomu lesních dřevin. Šlechtitelské programy vypracované pro jednotlivé dřeviny se soustřeďují nejen na nutnost zachování genetické variability populací (vyhlašování genových základen, zakládání semenných sadů a klonových archivů), ale i na řešení úkolů zaměřených na zvyšování kvality, produkce a rezistence dřevin. Pro šlechtitelské záměry jsou využívány i dlouhodobé mezinárodní plochy. Jsou podrobně studovány šlechtitelské postupy využitelné pro záchranu biodiverzity a hledány nové biotechnologické metody pro mikropropagaci lesních dřevin. Výzkum genetických manipulací je směřován k využití transgenních lesních dřevin v lesním šlechtitelství. Tento komplexní šlechtitelský program zahrnuje i dílčí programy řešící optimalizaci využití generativní i vegetativní reprodukce genových zdrojů listnatých a jehličnatých dřevin. Do koncepce útvaru je dále zahrnut komplexní program ochrany biodiverzity lesů a prognózování jejich vývoje.

    Problematika zahrnutá v trvalých činnostech a dlouhodobých strategických úkolech útvaru bezprostředně souvisí s návaznými obory pěstování a výchova lesních porostů, ochrana lesa a hospodářské úpravy lesa.

    Do útvaru je organizačně začleněno Arboretum Sofronka v Plzni-Bolevci, které bylo založeno v r. 1956. Arboretum je specializované na rod Pinus - od založení arboreta do současné doby bylo na ploše cca 22 ha vysázeno 61 druhů borovic z celého světa a tato sbírka se stala jednou z největších na euroasijském kontinentu. V současné době je reprezentativně zastoupeno 16 druhů borovic, které se zde úspěšně adaptovaly, plodí a přirozeně se zmlazují. Dalších 14 druhů přežilo v jednom nebo několika exemplářích. Ostatní zkoušené druhy vyhynuly buď po první zimě, nebo během několika let. Kultury se ponechávají svému přirozenému vývoji, který je ovlivňován pouze přírodním výběrem. Ty druhy, které s úspěchem přežívají zdejší podmínky, lze s úspěchem pěstovat na většině lokalit střední Evropy. Součástí arboreta jsou i skleníky a školka, kde jsou pěstovány jednak sazenice introdukovaných druhů rodu Pinus pro výsadby v imisních polohách a na rekultivačních plochách, a jednak roubovance výběrových stromů různých druhů pro semenné sady.

    ÚTVAR EKOLOGIE LESA

    Útvar řeší problémy spojené s narušením ekologické stability lesních ekosystémů, problémy způsobené antropogenní činností - zejména znečištěným ovzduším a klimatickými změnami. Zajišťuje sledování zdravotního stavu lesa v České republice v rámci mezinárodního monitoračního programu ICP Forests. Věnuje se sledování vývoje zdravotního stavu lesních porostů v imisních oblastech ČR a výzkumu příčin poškození lesů. Na výzkumných povodích řeší problematiku působení lesních porostů na kvantitu a kvalitu vody odtékající do vodních zdrojů.

    Činnost je zaměřena na problematiku sledování zdravotního stavu lesních porostů a abiotických faktorů, které ho ovlivňují. Je zkoumána závislost mezi parametry prostředí a vznikem poškození lesních porostů.

    Jedním z nosných programů je zajištění monitoringu zdravotního stavu lesů v rámci "Mezinárodního kooperativního programu sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy - ICP Forests". Zde je prováděno jednak extenzivní šetření v národní síti monitoračních ploch (úroveň I), jednak podrobné sledování stavu lesa a základních parametrů prostředí na limitovaném počtu ploch úrovně II. Od roku 1999 je útvar také koordinačním centrem komplexního monitoringu lesních ekosystémů v rámci resortu MZe.

    V oblastech s výraznější imisní zátěží provádí útvar sledování vývoje mladých porostů smrku ztepilého z hlediska zdravotního stavu, úrovně výživy a intenzity imisní zátěže. Tato šetření probíhají dlouhodobě v oblasti Krušných hor, Jizerských hor a Krkonoš. Získané informace jsou využívány také v poradenské činnosti útvaru, která je zaměřena zejména na prokazování poškození imisemi, prokazování poškození dalšími chemickými látkami (posypové soli, úniky ze skládek apod.), zjišťování úrovně výživy lesních porostů a plánování nápravných opatření (vápnění a hnojení lesních porostů), analýzy substrátů a doporučení pro lesní školky.

    Další významnou oblastí činnosti je sledování vlivu lesních porostů na množství a kvalitu vody odtékající do zdrojů. Útvar zajišťuje sledování vodní bilance lesních porostů na povodích v Beskydech, v Jeseníkách a na Českomoravské vrchovině a měření depozic látek do lesních porostů. Zajišťuje také monitoring cizorodých látek v potravních řetězcích v oblasti lesních ekosystémů.

    ÚTVAR OCHRANY LESA

    Útvar se zabývá výzkumnou, poradní a kontrolní činností v ochraně lesa před biotickými škodlivými činiteli a testováním biologické účinnosti pesticidních látek v lesním hospodářství.

    Práce útvaru ochrany lesa je zaměřena především na vývoj kontrolních a obranných metod pro lesnicky významné biotické škůdce, monitoring lesních, zejména biotických škodlivých činitelů v celostátním měřítku, testování biologické účinnosti přípravků na ochranu lesa a na řešení aktuálních problémů v ochraně lesa.

    Stěžejní činností útvaru ochrany lesa je objasňování příčin poškozování lesních dřevin a porostů biotickými škodlivými činiteli a hledání účinných kontrolních a obranných opatření s cílem eliminovat či alespoň snižovat vznikající ztráty, což představuje dostat biotické škůdce pod práh hospodářské škodlivosti. V této souvislosti je hlavní pozornost věnována roli biotických škodlivých činitelů (především hub a hmyzu) v procesu stávajícího zhoršování zdravotního stavu řady našich lesních dřevin (tzv. fenomén "chřadnutí dřevin" - např. u dubů, buku či smrku, ale i olše či břízy).

    Kvalifikované poradenství v oboru lesnické fytopatologie, entomologie a vertebratologie (škody lovnou zvěří a drobnými obratlovci) je zajišťováno v rámci pověření MZe ČR trvalou činností "Lesní ochranná služba (LOS)", která mimo jiné také zabezpečuje praktické poradní a determinační služby, školení a instruktáže v oboru ochrany lesa, evidenci a prognózu výskytu škodlivých biotických činitelů a výše jimi působených ztrát, mezinárodní spolupráci na poli ochrany lesa, řešení problematiky karanténních škůdců atd.

    V rámci dalšího pověření trvalou činností MZe ČR pracuje v útvaru referenční zkušební laboratoř, pověřená podle § 40, odst. 2, písm. c) zákona 147/1996 Sb. ověřováním biologické účinnosti pesticidních přípravků (insekticidů, fungicidů, herbicidů, rodenticidů, repelentů, feromonů a dalších biopreparátů) určených pro použití v lesním hospodářství. Stanovuje dále technologické postupy aplikací, připravuje podklady pro registrační řízení a vydává Seznam registrovaných přípravků na ochranu lesa.

    ÚTVAR LESNICKÉ POLITIKY

    Odborná činnost útvaru v rámci pověření je zaměřena na rozpracování vybraných nástrojů státní lesnické politiky, zejména do oblasti lesnické ekonomiky, lesnických informačních systémů a do přípravy vybraných legislativních podkladů.

    Pracovní náplň útvaru je soustředěna do problematiky přípravy odvětví lesního hospodářství České republiky na vstup do Evropské unie. Úkoly zadavatele jsou směřovány do zpracování podkladů při zajišťování harmonizace lesnické legislativy včetně technických předpisů, při analýze předpokladů pro využívání systému finanční podpory EU z předvstupních nástrojů, jakým je např. program SAPARD, a při analýze požadavků na jednotnost mezinárodní statistiky v lesním hospodářství a zpracovatelském průmyslu.

    Na významu stále více nabývají činnosti spojené s vypracováním Národního lesnického programu. V současné době se sice jedná o zpracování izolovaných projektů, cílem však je využít získané poznatky z analýzy rozhodujících problémových oblastí při přípravě komplexně pojatého Národního lesnického programu v duchu požadavků panevropského procesu na ochranu lesů.

    Pro potřeby státní lesnické politiky je stále věnována určitá část řešitelské kapacity problematice zdokonalení metodických přístupů při oceňování produkční funkce lesů tak, aby byly použitelné v obecně závazných právních předpisech jak pro účely daňové, pojišťovací apod., tak pro účely výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích.

    ÚTVAR ZKUŠEBNÍCH LABORATOŘÍ

    Útvar zkušebních laboratoří provádí analýzy vzorků půd a humusů, rostlinných materiálů, vod a ovzduší.

    Laboratoř provádí analýzy jak pomocí tradičních metod, tak i pomocí špičkových přístrojů, např. spektrometru s indukčně vázaným plazmatem.Ve vodách se stanovuje pH, vodivost, oxidovatelný uhlík, kationty Al, Ca, Cu, Fe, K, Mg, Mn, Zn, P, NH4 a síranové, fluoridové, dusičnanové a chloridové anionty. V rostlinném materiálu, jakým je např. jehličí, listí, mechy a houby, se v laboratoři stanovuje obsah dusíku, chloridů, fluoridů a následující prvky: K, Mg, Na, Ca, Fe, Al, Mn, Cu, Zn, Cr, Ni, As, Cd, Pb, S, P, B. V lesních půdách a humusech se stanovuje obsah oxidovatelného uhlíku, ve výluzích pH, výměnná acidita a obsahy prvků K, Na, Ca, Mg, Al, Fe, Mn, Zn, Cu, Cr, Ni, As, Cd, Pb, P, S. Výsledky analýz slouží pro výzkumné projekty, soukromé vlastníky lesů i jiné zájemce. Laboratoře také poskytují data pro mezinárodní program ICP Forests a pro studii vlivu cizorodých látek v lesních ekosystémech.

    Laboratoř se úspěšně zúčastňuje v mezilaboratorních testech organizovaných na pracovištích ASLAB Praha a ÚKZÚZ Brno. Dále se laboratoř úspěšně účastnila mezinárodního kruhového testu firmy AQUACON pořádaného Instituto di Idrobiologia ve Verbania Pallanza v Itálii a mezinárodního testu pořádaného v rámci ICP Forests. Dosažené výsledky jasně potvrzují vysokou úroveň a kvalitu prováděných prací. Laboratoř pokračuje v přípravách na získání akreditace ČIA.

    ÚTVAR INFORMATIKY

    Útvar zajišťuje funkci odvětvového informačního střediska a oborové knihovny, zpracovává domácí a zahraniční lesnickou a mysliveckou literaturu, vydává vědecké a informační publikace, spravuje poštovní a internetový server a ústavní počítačovou síť, zajišťuje reprografické a propagační práce.

    Jako oborové informační středisko pro odvětví lesního hospodářství a myslivosti útvar poskytuje uživatelům odborné informace, které slouží jako základ pro vědeckou, výzkumnou a výchovnou činnost. Útvar zajišťuje funkci oborové knihovny včetně běžných knihovnických činností (akvizice, katalogizace, půjčování knih a časopisů, meziknihovní výpůjční služba, mezinárodní výměna publikací, dokumentace a archivace publikací a zpráv atd.), zpracování domácí a zahraniční lesnické a myslivecké literatury včetně tvorby databází a tvorby rešerší a studií. Vydává vědecké a informační publikace: Communicationes Instituti Forestalis Bohemicae, Zprávy lesnického výzkumu, Bulletin TEI, Lesnický průvodce, Výroční zprávy VÚLHM a sborníky z konferencí. Útvar zajišťuje reprografické a propagační práce a výrobu malonákladových publikací, vykonává fotografické práce včetně správy klasického i digitálního fotoarchivu. Je zajišťována tvorba a správa WWW stránek pro INTERNET a INTRANET, správa poštovního a internetového serveru a ústavní počítačové sítě včetně koncepčního rozvoje.

    ZÁVĚREM

    Závěrem je možné konstatovat, že i v nejbližší době čeká lesnický výzkum v České republice řada významných změn, vyplývajících z připravovaných legislativních změn (např. nový zákon o vědě a výzkumu apod.). Tyto změny by však měly sloužit tomu, aby český lesnický výzkum obstál ve sjednocené Evropě.


    * * *

    Primární pramen (citace):

    ZAHRADNÍK, P.: Lesnický výzkum v České republice - minulost a současnost.
    In: 50 let pěstebního výzkumu v Opočně. Sborník přednášek. Opočno, 12. - 13. září 2001. Sest. A. Jurásek et al. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 2001, s. 7 - 18. - ISBN 80-86461-11-4.