Tvůrčí pracovníci a osobnosti působící na VÚLHM - Výzkumné stanice Opočno
při jejím zrodu a v prvních desetiletích jejího rozvoje




Ing. VRATISLAV DUŠEK, CSc.

ING. VRATISLAV DUŠEK, CSC. (18. 11. 1924 Topolčianky, † 31. 3. 1997 Dobruška) maturoval na Reálném gymnáziu v Kroměříži. V roce 1952 absolvoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze a nastoupil do výzkumného ústavu v Opočně. Na stanici se zaměřil na školkařství. Zabýval se studiem nových technologií pěstování sadebního materiálu lesních dřevin, při kterém využíval postupy a metody experimentální rhizologie juvenilních stadií dřevin. V roce 1963 vypracoval a v r. 1964 obhájil kandidátskou disertaci Pěstování sazenic buku a borovice s bohatým kořenovým systémem podřezáváním kořenů. Dlouhá léta vedl oddělení lesního školkařství a zalesňování. Hlavní přínos výzkumné a manažerské práce Vratislava Duška spočíval v ověřování a v zavádění nových technologií pěstování prostokořenného a krytokořenného sadebního materiálu lesních dřevin v tuzemských školkařských provozech. V počátečním období se jednalo např. o rozpracování postupů pěstování sazenic s bohatým kořenovým systémem metodou podřezávání (1960-1963) nebo o upřesnění zásad pěstování semenáčků na substrátech připravených z jehličnaté hrabanky (1962). Návazně se věnoval problematice zavádění závlah do školek a automatizovanému řízení provozu závlahových soustav ve školkách (1964-1974), ale také výzkumu žádoucích podmínek při skladování sadebního materiálu v klimatizovaných skladech (1971-1980). V 80. letech vypracoval pro praxi shrnutí zásad manipulace se sadebním materiálem (1982-1987), upřesnění pravidel pro hnojení semenáčků a sazenic pěstovaných na substrátech a na minerální půdě (1985-1989) aj. Poskytoval podnikům státních lesů rozsáhlou poradní činnost, při které úzce spolupracoval s rezortním ministerstvem (MVLH), kde byl jeho velmi blízkým spolupracovníkem Ing. František Kotyza. V roce 1970 spolu s ním a s kolektivem dalších spoluautorů připravili obsáhlou publikaci Moderní lesní školkařství. Revidované vydání pod názvem Lesní školkařství - základní údaje vyšlo v roce 1997 v Matici lesnické v Písku.




prof. Ing. JOSEF FANTA, CSc.

PROF. ING. JOSEF FANTA, CSC. (3. 7. 1931 Kolín) po absolvování Lesnické fakulty ČVUT v Praze nastoupil v roce 1954 do Výzkumné stanice v Opočně. Zde řešil především otázky přirozené obnovy, pěstební techniky a omezení škod při těžbě a přibližování dřeva v podrostním hospodářství. V roce 1969 vypracoval kandidátskou disertaci Prostředí a růst nárostů jedle a smrku v podrostním lese ve skupině lesních typů Fageto-Abietum nižšího stupně (A. Zlatník). V r. 1963 odešel z Výzkumné stanice Opočno pracovat na Správu Krkonošského národního parku. V roce 1977 z Československa emigroval a usadil se v Nizozemsku. Zde pracoval v Institutu pro výzkum lesa a krajiny a později jako profesor na Univerzitě v Amsterodamu (obor ekologie krajiny) a na Univerzitě ve Wageningenu (obor ekologie lesa). Jako vědecký konzultant nizozemské Nadace FACE (Forests Absorbing Carbondioxyde Emissions) spoluorganizoval v 90. letech minulého století v České republice výzkum a obnovu lesů v Krkonošském národním parku. V roce 2007 obdržel od ministra Martina Bursíka prestižní Cenu ministra životního prostředí za rok 2006, a to za celoživotní přínos ochraně přírody a vědecké ekologii (prim. zdroj). Za celoživotní odborné prosazování metod péče o les nejen v chráněných územích s důrazem na přirozenou obnovu, za hlavní podíl na obnově lesa zničeného kyselými dešti v Krkonošském národním parku a za přenos zkušeností a poznatků ze zahraničí do České republiky dostal od Nadace Partnerství dne 4. června 2015 Cenu Josefa Vavrouška. V dubnu 2017 byl v geografickém magazínu Koktejl publikován rozhovor s J. Fantou, ve kterém specifikuje celou řadu podrobností o svých aktivitách ve prospěch lesního hospodářství v ČR i v Nizozemsku.




Ing. LUDĚK CHROUST, CSc.

ING. LUDĚK CHROUST, CSC. (22. 2. 1928 Jaroměř, † 27. 4. 2017 Opočno) do lesnického výzkumného ústavu v Opočně nastoupil v roce 1952 po absolvování Pilařské a dřevařské školy v Hranicích. Během zaměstnání vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze (1961). V roce 1978 vypracoval kandidátskou disertaci Význam ekologického účinku výchovných sečí pro racionalizaci výchovy borových porostů. V roce 1981 tuto práci obhájil a získal vědecký titul kandidáta zemědělsko-lesnických věd. Předmětem jeho výzkumné činnosti byla porostní výchova borovice, smrku a dubu, především se zaměřením na ekologii výchovných sečí. Na tomto úseku dosáhl vynikajících experimentálních výsledků a vědeckých poznatků, které jsou dosud plně respektovány jak u nás, tak i v zahraničí, kde práce Ing. Luďka Chrousta vyvolaly osobní zájem celé řady předních evropských odborníků (např. prof. Mitscherlicha, prof. Wagenknechta, prof. Assmanna, prof. Kramera a dalších). Do teorie porostní výchovy se jako vědecký pracovník zapsal novými poznatky o ekologickém významu výchovných sečí. Byl jedním z prvních, kteří cílevědomě studovali vliv výchovných sečí na bioklima, půdní poměry a hydrickou účinnost lesních porostů. Toto studium mu umožnilo zdůvodnění příčin různých přírůstových reakcí lesních dřevin na výchovné zásahy a objasnění souvislostí mezi intenzitou výchovného zásahu (tj. změnou porostního prostředí) a přírůstovou reakcí lesních porostů. Teoretický a praktický význam přinesly zejména poznatky o efektu urychlujícím přírůst, dosahovaným časnými silnými výchovnými zásahy v mladých smrkových porostech. Do důchodu odešel v roce 1990; na stanici poté řadu let působil jako konzultant. Nadále přitom publikoval nové poznatky k výchově smrku (2001), borovice (2001-2004) a dubu (2004-2007) v zahraničních a domácích vědeckých či odborných časopisech. Výsledky celoživotních výzkumů zhodnotil v obsáhlé monografii Ekologie výchovných sečí (1997).




Ing. ZDENĚK KADLUS, CSc.

ING. ZDENĚK KADLUS, CSC. (19. 1. 1923 Přelouč, okr. Pardubice; † 28. 10. 2010 Hranice na Moravě) absolvoval ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze (1948). V Opočně pracoval od roku 1955 do roku 1971. Zabýval se problematikou přeměn smrkových monokultur, přirozenou obnovou v horských oblastech a přírodními rezervacemi. V roce 1965 zpracoval kandidátskou disertaci Struktura a vývoj přirozeného zmlazení smrku, jedle a buku v Jeseníkách a v Orlických horách. V roce 1971 odešel na Střední lesnickou školu v Hranicích, kde působil jako odborný učitel, a po odchodu do důchodu (1984) jako externí učitel až do roku 1993.




Ing. KAREL KAŇÁK, CSc.

ING. KAREL KAŇÁK, CSC. (3. 9. 1922 Plzeň, † 10. 2. 2007 Zruč-Senec) vystudoval v letech 1946 - 1950 ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze. Po ukončení studia působil na téže škole jako odborný asistent. V r. 1951 nastoupil do VÚ v Opočně a v r. 1962 přestoupil v rámci VÚLHM do útvaru biologie a šlechtění dřevin na pracoviště Plzeň-Bolevec. V r. 1989 odešel do důchodu. V Opočně se zabýval problematikou proveniencí borovice. V roce 1960 vypracoval kandidátskou disertaci Hospodaření v borových porostech šlechtitelským výběrem. V Bolevci založil v r. 1956 sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus - Arboretum Sofronka.




Lesní rada HUGO KONIAS

HUGO KONIAS (1. 7. 1891 Volduchy u Rokycan, † 6. 5. 1954 Opočno) absolvoval Vyšší lesnickou školu v Zákupech (1911). Po ukončení studií nastoupil do služeb na velkostatcích Colloredo-Mansfelda ve Zbirohu. V r. 1924 byl jmenován ředitelem na jeho velkostatku v Opočně. V letech 1951 - 1954 působil ve Výzkumném ústavu pro pěstování lesů, semenářství a školkařství v Opočně. Byl vynikajícím praktickým lesníkem. Propagoval maloplošné obhospodařování lesa s optimálním využíváním přirozené obnovy. Započal realizaci přeměn a převodů v řadě lesních porostů. Své zkušenosti předával od roku 1946 novým generacím lesníků ve známých opočenských pěstebních kursech. Pro kursy připravil publikace Přeměny opočenských lesů (1946) a Lesní hospodářství (1950, 1951).




Ing. THEODOR LOKVENC, CSc.

ING. THEODOR LOKVENC, CSC. (27. 10. 1926 Náchod; † 15. 2. 2013 Opočno) absolvoval Státní vyšší lesnickou školu v Písku (1948). Od roku 1950 pracoval jako vedoucí polesí Lesního závodu Broumov a v r. 1951 přešel do VÚ v Opočně. Dálkově vystudoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze (1957-1963). V roce 1965 vypracoval kandidátskou disertační práci Některé biologické podklady zalesňování alpínské oblasti Krkonoš. Jako výzkumník se zabýval především problematikou zalesňování v horských oblastech; v rámci svých rozsáhlých pokusů a studií např. jako první u nás testoval rašelino-celulózové kelímky Jiffypot a podrobně rozpracoval použití obalené sadby pro umělou obnovu lesa. Významně svými poznatky přispěl na úseku posuzování kvality sadebního materiálu lesních dřevin. Prosazoval diferenciaci jeho typů pro rozdílné podmínky zalesňovaných stanovišť. Nové poznatky, získané při řešení výzkumných úkolů, publikoval v množství vědeckých a odborných sdělení, často s širokým mezinárodním ohlasem. Stalo se rovněž tradicí, že vědecká práce T. Lokvence vždy směřovala také do velmi ceněných realizačních výstupů pro lesnický provoz. A právě v lesnické praxi se formou poradní, expertní i pedagogické činnosti jeho práce nejvíce odrazila a zúročila. V období let 1954-2011 publikoval 570 prací, přičemž polovina z nich (285 prací) se dotýkala Krkonoš a 80 % jeho prací mělo přímé lesnické zaměření. Po odchodu do důchodu v roce 1990 spolupracoval nadále s VS Opočno jako konzultant a příležitostný externí člen řešitelských a autorských kolektivů. Významný podíl měl zejména v letech 1998-2002 na tvorbě tuzemských standardů kvality sadebního materiálu lesních dřevin. V roce 1998 se jako spoluautor podílel na vypracování ČSN 48 2115 Sadební materiál lesních dřevin.

Odkazy na některé jiné internetové zdroje, hodnotící život a práci Ing. T. Lokvence, CSc.:




Ing. VÁCLAV MAREŠ, CSc.

ING. VÁCLAV MAREŠ, CSC. (25. 5. 1935 Opočno) byl synem Václava Mareše st., spolupracovníka Hugo Koniase na velkostatku Opočno a od r. 1952 i ve Výzkumné stanici. Ing. Mareš absolvoval Lesnickou fakultu ČVUT v Praze v r. 1958. Po několikaletém působení v Lesprojektu v Hradci Králové nastoupil v r. 1964 do Výzkumné stanice v Opočně. Zabýval se přirozenou obnovou, převody a přeměnami lesních porostů zejména na lesním hospodářském celku Opočno. V roce 1979 vypracoval kandidátskou disertaci Vliv obnovních sečí na produkci obnovovaných porostů ve stupni smrkobukovém a bukosmrkovém. Do důchodu odešel v r. 1994.




Ing. PAVEL MATOUŠEK

ING. PAVEL MATOUŠEK (30. 6. 1906 Zdislavice, † 20. 1. 1963) absolvoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Byl zaměstnán u Státních lesů mimo jiné i na Podkarpatské Rusi. Po válce pracoval na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství, odkud v roce 1951 přišel do VÚ v Opočně. Zabýval se otázkami lesního semenářství, které měl v pracovní náplni již na ministerstvu. Sestrojil Matouškovu trhačskou soupravu ke sběru semen ze stojících stromů, kterou později zdokonalil a podílel se na jejím zavádění do lesnické praxe.




Ing. JIŘÍ MOTTL, CSc.

ING. JIŘÍ MOTTL, CSC. (4. 11. 1922 Vlachovo Březí, okres Klatovy; † 13. 12. 2012 Uherské Hradiště) ukončil v roce 1949 ČVUT - Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze. V roce 1951 byl jmenován ředitelem nově založeného Výzkumného ústavu pro pěstování lesů, semenářství a školkařství v Opočně s pověřením tento ústav vybudovat. Zastával současně funkci vedoucího kolektivu pěstování topolů, které představovalo jeho hlavní odborné zaměření. V roce 1964 zpracoval kandidátskou disertaci Pěstování topolů na různých stanovištích v podorlické oblasti. V roce 1961 přešel do Výzkumné stanice VÚLHM v Uherském Hradišti - Kunovicích, kterou řadu let vedl, a kde pokračoval ve výzkumu a praktickém pěstování rychlerostoucích dřevin až do odchodu do důchodu v r. 1987. Aktivně se také věnoval včelařství (byl mimo jiné dlouholetým členem redakční rady časopisu Včelařství), pro které z několika stovek různých klonů vrb, shromážděných z celého světa, vybral třináct, které považoval za nejužitečnější pro včely i rozvoj včelstev a přitom i za vhodné pro další hospodářské využití (Mottl, J., Štěrba, S. a Kodoň, S.: Vrby pro včelí pastvu. Praha, Český svaz včelařů 1980. 128 s.). Zemřel dne 13. 12. 2012 v Uherském Hradišti ve věku 90 let.




Ing. JIŘÍ NĚMEC

ING. JIŘÍ NĚMEC (9. 7. 1934) po absolvování Učňovské školy lesnické v Chlumci n. C. a Železné Rudě nastoupil v r. 1951 do VÚ v Opočně. V r. 1960 ukončil dálkové studium na Střední lesnické technické škole v Trutnově. Působil převážně v kolektivu zabývajícím se pěstováním topolů. Dálkově studoval na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně a pěstování topolů bylo tématem i jeho diplomové práce. Studia dokončil v r. 1968, ale to již od r. 1966 pracoval u Východočeských státních lesů na Lesním závodě v Opočně.




Ing. JAROSLAV NETOLICKÝ, CSc.

ING. JAROSLAV NETOLICKÝ, CSC. (15. 2. 1922 Říčany u Prahy) absolvoval v roce 1950 ČVUT Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství v Praze a poté aspiranturu na Lesotechnické akademii v Leningradě v bývalém Sovětském svazu. Po krátkém působení v Semenářském závodě Státních lesů v Českých Budějovicích nastoupil v roce 1956 na Výzkumnou stanici v Opočně. Jeho hlavní pracovní náplní bylo testování a aplikace herbicidů v lesních školkách. Zabýval se také technikou výstupů do korun stromů. V roce 1972 odešel jako učitel na Lesnickou mistrovskou školu do Vimperku.




doc. Ing. VLADIMÍR PEŘINA, CSc.

DOC. ING. VLADIMÍR PEŘINA, CSC. (20. 6. 1927 Bratislava, † 16. 5. 1990 Opočno) po vystudování Státní vyšší lesnické školy v Písku v roce 1948 absolvoval v r. 1952 na Lesnické fakultě ČVUT v Praze. Jako řádný aspirant nastoupil do Výzkumné stanice v Opočně ke školiteli Hugo Koniasovi. V roce 1956 byl jmenován do funkce vedoucího Výzkumné stanice, kterou vykonával až do své smrti v r. 1990. Obhájil kandidátskou disertaci na téma Přeměny borových monokultur na plístocenních terasách (1958). K dalším tématům jeho výzkumů patřily otázky hospodářských způsobů a obnovy lesa v ekologickém pojetí a problematika víceúčelového obhospodařování lesů. Inicioval výstavbu nové provozně-laboratorní budovy stanice dokončené v r. 1964. Na návrh Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky (Kostelec nad Černými lesy) Vysoké školy zemědělské v Praze byl v roce 1987 jmenován docentem pro obor zakládání a pěstování lesa. (ZDE podrobněji)




ROSTISLAV PEŠKA

ROSTISLAV PEŠKA (1. 8. 1903 Brno, † 3. 5. 1991 Hradec Králové) absolvoval Štátnu vyššiu lesnícku školu v Banskej Štiavnici. Působil jako lesní hospodář u různých soukromých vlastníků lesních majetků. V 50. letech byl také vedoucím polesí Týniště nad Orlicí (Lesní závod v Opočně). V roce 1952 přešel do Výzkumné stanice Opočno. Zde se podílel na řešení výzkumných úkolů, zejména zpracováním historických podkladů. V práci pro výzkumnou stanici pokračoval i v důchodu.




Ing. BOHUSLAV ŠVARC

ING. BOHUSLAV ŠVARC (6. 12. 1921 Habří, okr. České Budějovice; † 18. 12. 2011 České Budějovice) absolvoval Vyšší lesnickou školu v Písku (1945) a dálkové studium Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Praze. Do výzkumného ústavu v Opočně nastoupil jako asistent Huga Koniase v roce 1951 jako jeden z prvních zaměstnanců (později na toto období vzpomínal v rozhovoru pro periodikum Krasec). Zabýval se řešením přeměn a převodů stejnorodých lesních porostů, melioracemi degradovaných lesních půd a na Šumavě zalesňováním půd nelesních. S kolektivem Hugo Koniase se podílel na vedení opočenských pěstebních kurzů. V r. 1954 odešel na Správu lesního hospodářství v Nových Hradech (nejprve jako vedoucí provozu) a v r. 1956 se tamtéž stal ředitelem lesního závodu (LZ Dolní Hvozd, později LZ Nové Hrady). V odlišných přírodních a porostních podmínkách během své 28leté služby u státních lesů v Novohradských horách důsledně uplatňoval Koniasovy poznatky přírodě blízkého hospodářství, a to až do svého penzionování v r. 1982. V březnu 2010 mu ministr zemědělství ČR udělil Uznání za zásluhy o les a významný přínos českému lesnictví.




prof. Ing. VLADIMÍR TESAŘ, CSc.

PROF. ING. VLADIMÍR TESAŘ, CSC. (13. 7. 1933 Němčice, okr. Blansko) absolvoval v r. 1955 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Po krátké praxi u Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů nastoupil v r. 1957 do Výzkumné stanice v Opočně. Záhy se orientoval na výzkum vlivu znečištění ovzduší na les. Na toto téma zpracoval také kandidátskou disertační práci Studie o účinku kysličníku siřičitého v ovzduší na porosty smrku (1969). Významně přispěl k řešení problematiky imisních škod v lesních porostech v Jestřebích horách na Trutnovsku a později v Krušných horách. Jeho úzká spolupráce s lesnickou praxí při realizaci pěstebních a melioračních opatření minimalizujících dopad imisí na lesní porosty vyústila v založení demonstračního objektu Broumov. V r. 1986 odešel na Lesnickou fakultu do Brna jako pedagogický pracovník katedry pěstění lesů. Prof. V. Tesař se i nadále aktivně účastní výchovy a vzdělávání dalších generací výzkumných pracovníků na VS Opočno.




Ing. JAROSLAV TOMAN, CSc.

ING. JAROSLAV TOMAN, CSC. (6. 4. 1928 Česká Bělá) absolvoval po studiu na Pilařské škole v Táboře Lesnickou fakultu ČVUT v Praze (1952). Na Výzkumné stanici v Opočně pracoval od roku 1954 do roku 1967. V letech 1961 - 1965 studoval na Lesotechnické akademii v Leningradě v bývalém Sovětském svazu, kde po obhájení disertace tématicky zaměřené na zvláštnosti zalesňování a fyziologii dřevin získal titul kandidáta věd. Zabýval se technologií ruční výsadby a zalesňováním mrazových kotlin. Později odešel do zahraničí, kde působil v Jugoslávii, Íránu a nakonec v Kanadě.




Ing. VLADIMÍR ZAKOPAL, CSc.

ING. VLADIMÍR ZAKOPAL, CSC. (14. 8. 1912 Hudlice, † 18. 1. 2000 Hořice) absolvoval v r. 1936 Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. V r. 1939 byl přijat na velkostatek Colloredo-Mansfelda v Opočně, kde od r. 1941 zastával funkci vedoucího polesí. Spolupracoval s Hugo Koniasem, v r. 1948 byl jmenován jeho zástupcem. Prosazoval přírodě blízké způsoby hospodaření, zejména výběrné hospodářství, pro něž poskytoval rozsáhlou poradní činnost. Od roku 1951 pracoval ve výzkumné stanici v Opočně, na pracovišti Dřevíč na Křivoklátsku. V této oblasti řešil zalesňování kalamitních holin a obnovu porostů s dubem a bukem. Po návratu na opočenskou stanici v r. 1957 pokračoval ve studiu a realizaci převodů hospodářství pasečného na výběrné. V roce 1959 zpracoval kandidátskou disertaci.


* * *

Primární (použitý) pramen:

Výzkumná stanice Opočno. Přehled publikační činnosti 1951 - 2000. Sest. F. ŠACH a kol. Jíloviště-Strnady, VÚLHM 2001. 156 s. - ISBN 80-86461-14-9.


* * *

Poslední aktualizace stránky: 12. května 2017