Hugo Konias

^{(* 1. 7. 1891, + 6. 5. 1954)}

Po ukončení reálky v Plzni vystudoval Vyšší lesnickou školu v Zákupech. Působil nejdříve na velkostatku Colloredo-Mansfelda ve Zbirohu a od roku 1924 jako ředitel téhož majitele v Opočně. Opočno pak bylo jeho působištěm až do konce jeho plodného života, po dobu 30 let. Po zestátnění lesů řídil příslušnou jednotku státních lesů a posléze své vědomosti uplatnil ve Výzkumné stanici pro pěstování, semenářství a školkařství, která v Opočně v roce 1951 vznikla i jeho přičiněním.
Opočenské lesy vytvářely pro rozvinutí Koniasovy praktické tvůrčí způsobilosti mimořádné podmínky, neboť jsou v nich zastoupena téměř všechna středoevropská pásma od lužních až po podhorské smrkojedlové a smrkobukové lesy. Koniasovou největší zásluhou je rozpracování praktických způsobů přeměn smrkových a borových porostů na lesy smíšené, převodů výmladkových lesů na lesy vysoké a pasečných lesů na lesy výběrné. Těmto cílům přizpůsobil i výchovu porostů, techniku zalesňování a provoz lesních školek.
Hugo Konias své bohaté zkušenosti uměl předávat začínajícím i starším lesníkům, a tak se Opočno stalo koncem 40. a počátkem 50. let centrem četných exkurzí a kurzů. Své poznatky a názory zpracoval Konias v publikacích Převody opočenských lesů (1946) a Lesní hospodářství (1950 a 1951). Jeho spolupracovníci (Mottl, J. a kol. 1956) vydali knihu Zkušenosti Huga Koniase. Lesní rada H. Konias patří nesporně k nejvýraznějším osobnostem našeho praktického lesnictví.

Podrobné informace O práci Hugo Koniase publikoval ing. Vladimír Peřina v Lesnické práci č. 12 z roku 1954 (roč. 33) na str. 549 - 557.

Medailon s biografickými údaji o H. Koniasovi přináší také publikace Velké vzory našeho lesnictví na stranách 251 - 253 (vydalo SZN Praha v roce 1958; aut.: Frič, J. a kol.).


* * *

Primární (použitý) pramen:

Lesnický naučný slovník. 1. díl. A - O. [Forestry encyclopaedia. Vol. 1. A - O]. Praha, Ministerstvo zemědělství ČR 1994. 743 s., příl. - ISBN 80-7084-114-7. [Heslo Hugo Konias na str. 400.].