Integrace principů genetiky a výsledků šlechtění lesních dřevin
do teorie a praxe pěstování lesů

Ing. Jiří Šindelář, CSc.



Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady




Plenární přednáška (13. 9. 2001):

Genetická skladba lesních dřevin, jednotlivých stromů i populací je významnou základní složkou biologického materiálu, který je objektem lesního hospodářství. Aspekty genetiky je proto třeba - spolu s dalšími znaky a charakteristikami dřevin - v lesnické pěstební praxi přiměřeně respektovat. Tuto skutečnost naznačují v našich podmínkách mimo jiné i příslušná ustanovení zákona o lesích, a zejména prováděcí vyhláška č. 82/1996 Sb., o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi lesních dřevin.

Výrazem těchto tendencí je především charakteristika a diferenciace druhů lesních dřevin podle hledisek, která do značné míry mohou podmiňovat jejich genetické složení. Vedle taxonomických kritérií jde v našich podmínkách zejména o posuzování a využívání populací lesních dřevin s přihlédnutím ke geografické rajonizaci, tj. rozdělení území České republiky na přírodní lesní oblasti a vegetační lesní stupně.

Další významné hledisko představuje klasifikace populací lesních dřevin podle fenotypových projevů. Je třeba zdůraznit, že fenotypový projev implikuje i složku genetickou, která podle jednotlivých znaků a vlastností determinuje určitý podíl proměnlivosti znaků a vlastností jedince i populací. Aplikace těchto hledisek je v našich podmínkách vyjádřena klasifikací lesních porostů na kategorie A až D. Toto členění má být v rámci novelizace ustanovení transformováno v souladu s mezinárodními pravidly. Základním kritériem u nás nové klasifikace je úroveň informací o zdrojích reprodukčního materiálu, event. I stupeň selekce.

Klasifikace populací lesních dřevin představuje základ pro volbu reprodukčních zdrojů v lesnické praxi. Výsledkem těchto aktivit je v realizačních fázích osivo a sazenice a uplatňování tohoto reprodukčního materiálu v rámci obnovy lesních porostů, případně zalesňování.

Šlechtění lesních dřevin je aplikovaná disciplína lesnického výzkumu, která na bázi poznatků z genetiky lesních dřevin a dalších oborů, zejména ekologie, má identifikovat a dále aktivně vytvářet reprodukční materiál s hospodářsky cennými vlastnostmi pro potřebu lesního hospodářství. Tento materiál se v lesnické praxi může uplatňovat pouze cestou pěstování lesů, formou umělé obnovy nebo zalesňování. Další vývoj lesních porostů takto vzniklých je zpravidla usměrňován pěstební selekcí, jejímž důsledkem může být i určitý posun geneticky podmíněných vlastností se zřetelem na kritéria lesního hospodářství. Tento postup lze posuzovat pozitivně i z hlediska hodnoty následných porostních generací.

Genetika a šlechtění lesních dřevin na straně jedné a pěstování lesů na straně druhé jsou tedy obory na sebe přímo navazující. Tato vazba podmiňuje uplatňování výsledků šlechtění lesních dřevin v lesnické praxi. Jestliže bychom měli dále tyto vztahy podrobněji charakterizovat, lze uvést zejména:

Vedle využívání osiva sklizeného v lesních porostech, jde zejména o osivo ze semenných sadů, zakládaných z výchozího materiálu selektovaného na základě geneticko-šlechtitelských hledisek a v sadech rozmisťovaného tak, aby byla zabezpečena žádoucí geneticky podmíněná diverzita v následných populacích.

Intenzivnější postupy šlechtění, zaměřené nikoli jen na hromadný a individuální výběr na fenotypové úrovni, ale i na ověřování dílčích populací a jedinců, získání informací o genetických parametrech, intenzivní postupy založené na kombinaci hromadného a individuálního výběru s následným autovegetativním množením, metody orientované na kombinaci a selekci hospodářsky významných znaků a vlastností na základě kontrolovaného křížení, vedou v prvé řadě k získání informací o vlastnostech reprodukčních zdrojů. Praktickým výsledkem má být reprodukční materiál, který co do geneticky podmíněné hodnoty představuje pokrok ve srovnání s materiálem obecně v lesním hospodářství využívaným.

Tento materiál, jako výsledek záměrných manipulací a opatření šlechtitelské povahy, může být v praxi využíván jen cestou pěstování lesů. Může jít nejen o výsadby na holiny nebo nelesní půdy, ve vhodném druhovém zastoupení s dalšími dřevinami, ale o jiné možné způsoby využívání, mimo jiné i v systémech ekologicky orientovaného či přírodě blízkého lesního hospodářství. Vedle podsadeb uvnitř porostů nebo v porostních okrajích jsou reálné i postupy, jež spočívají ve využívání reprodukčního materiálu získaného šlechtitelskými postupy v kombinaci s přirozenou obnovou dřevin, které jsou v obnovovaném porostu zastoupeny. Lze si představit např. využívání sazenic modřínů z hybridizace k doplňování přirozených náletů buku, nebo využívání syntetických populací z autovegetativního množení smrku k založení smíšených porostů s jinými dřevinami. Významným základním předpokladem, pokud jde o reprodukční materiál, který vznikl šlechtitelskými postupy, je dostatečná geneticky podmíněná proměnlivost. Ta by měla být dána např. početným klonovým zastoupením v semenných sadech a vhodným rozmístěním klonů, dále dostatečným počtem klonů v klonových směsích z autovegetativního množení aj. Tento princip je významný z hlediska adaptability populace na podmínky prostředí. Měl by dále, podle podmínek, vytvářet vhodné předpoklady pro následné porostní generace, mimo jiné pro případy přirozených obnov.

V souladu s využíváním dostatečně adaptabilního reprodukčního materiálu ze šlechtění v lesnické praxi, mohou vznikat různé pěstební situace, které vyžadují diferencované postupy. Jako příklad lze uvést tyto náměty.

Na stanoviště vysoce produktivní by měl být vysazován materiál geneticky velmi hodnotný, zejména z pozitivně ověřených uznaných porostů, ověřených semenných sadů, včetně vhodných klonových směsí z autovegetativního množení. Tento postup je logicky zdůvodněn tím, že v těchto podmínkách může vysoce hodnotný reprodukční materiál přinést maximální efekt. Pro stanoviště průměrně produktivní se jeví jako vhodný materiál z uznaných porostů ověřených i neověřených, dále sazenice vypěstované z osiva semenných sadů základní generace. Pro stanoviště s produkční schopností podprůměrnou se navrhuje používat materiál z hlediska šlechtění méně hodnocený, např. z lesních porostů co do původu identifikovaných nebo selektovaných na bázi fenotypových projevů. Je však třeba i v těchto případech dbát na to, aby reprodukční materiál vytvářel předpoklady pro vypěstování porostů zdravých, stabilních, produktivních přiměřeně ekologickým předpokladům daných stanovišť.

V systémech podrostních nebo násečných forem hospodářského způsobu pasečného, nebo v systémech hospodářství výběrného, kde se pracuje s přirozenou obnovou, lze vysoce hodnotného materiálu ze šlechtění používat zejména k doplňování v místech, kde se přirozená obnova nezdařila nebo není pro budoucnost následného porostu perspektivní. V podmínkách České republiky budou v příštích desetiletích zřejmě převažovat kombinované způsoby obnovy přirozené a umělé. Zejména v rámci úprav druhové skladby porostů, zavádění žádoucích dřevin v procesu přeměn porostů nevhodné druhové skladby, by měl být vždy dostatek prostoru a možností uplatňovat sadební materiál v různém stupni šlechtitelsky upravený.

Je třeba počítat s tím, že budou nadále ve větším či menším rozsahu vznikat v důsledku nahodilých těžeb větší či menší holiny, které bude nutno uměle zalesnit. A právě tyto situace budou představovat nemalé možnosti pro uplatňování reprodukčního materiálu různých stupňů a kategorií šlechtění při obnovách porostů.

Jedním z aktuálních úkolů lesního hospodářství pro příští léta a snad i desetiletí bude zalesňování ploch, které budou dočasně nebo i trvale vyčleňovány hlavně z ekonomických důvodů ze zemědělského hospodaření. Pokud jde o plochy, kde se bude počítat jen s přechodným resp. dočasným využíváním k produkci dřeva, jen na několik desetiletí, může přicházet v úvahu výsadba šlechtěných, rychle rostoucích druhů event. odrůd dřevin listnatých, případně i některých jehličnatých k produkci biomasy, buď v přiměřených turnusech k produkci kulatinových sortimentů, nebo v kratších obmýtích k produkci štěpek pro průmyslové zpracování nebo energetické účely. Pro tyto potřeby se reprodukční materiál specificky šlechtí v rámci specializovaných šlechtitelských programů (v současné době např. Švédsko, SRN aj.).

SUMMARY

In conditions of the Czech Republic, with the forest management multi-purposely oriented onto maintenance and increment of wood-producing as well as onto non-wood-producing functions, genetics and forest tree species breeding in connection with forest seed management or nursery management have the irreplaceable function. It specialises in ensuring the suitable, efficient and sufficiently adaptive reproduction material for regeneration and reconstruction of forest stands, for requested forest composition and for functional forestation of non-forest soils. For the positive results of these activities, especially for the realisation phases, the connection of genetics and forest tree species breeding with silviculture, mainly with regeneration of forest stands, is needed. Respecting these facts the branch genetics and forest tree species breeding connected with the ecodevelopmental systems of forest management can be in the broader sense taken for specific part of forming and breeding of forests.


* * *

Primární pramen (citace):

ŠINDELÁŘ, J.: Integrace principů genetiky a výsledků šlechtění lesních dřevin do teorie a praxe pěstování lesů. In: 50 let pěstebního výzkumu v Opočně. Sborník z celostátní konference konané ve dnech 12. 9. - 13. 9. 2001 v Opočně při příležitosti 80. výročí vzniku VÚLHM. [50 years of forestry research in Opočno. Proceedings from the conference ...]. Sest. A. Jurásek et al. Jíloviště-Strnady, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti 2001, s. 135 - 138. - ISBN 80-86461-11-4.


* * *

Stránku dle primárního pramene připravil: Václav Nárovec (VÚLHM - VS Opočno; 23. 6. 2003)

Foto v titulu: aut.: Jarmila Nárovcová (pokusná plocha Bědovice u Týniště nad Orlicí; 19. 3. 2001)