SOUSTAVA HNOJENÍ V LESNÍCH ŠKOLKÁCH S TRADIČNÍM PĚSTOVÁNÍM SADBOVÉHO MATERIÁLU NA MINERÁLNÍ PŮDĚ

Václav Nárovec



Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti - Výzkumná stanice Opočno

ÚVOD

Zvyšující se kvantitativní, a zejména kvalitativní požadavky na prostokořenný sadbový materiál, pěstovaný v lesních školkách tradičním způsobem, tj. na minerální půdě, vyžadují uplatňovat takový postup, při kterém hnojivářská opatření a veškeré agrotechnické a agrochemické zásahy na úseku udržování půdní úrodnosti a zajišťování, popř. usměrňování výživy semenáčků a sazenic lesních dřevin budou tvořit ucelenou soustavu - systém hnojení kultur a udržování produkční schopnosti půd v lesních školkách.

Ústředním tématem předkládaného příspěvku, který vychází ze studia domácí lesnické i zemědělské literatury, je specifikace klíčových pojmů soudobé soustavy hnojení v lesních školkách s tradiční technologií pěstování sadbového materiálu. Vzorem pro vymezení obsahu, principů a struktury soudobé soustavy hnojení v lesních školkách se stala Progresívní soustava hnojení polních plodin BAIERA (1979, 1982).

OBECNÉ VYMEZENÍ SOUSTAVY HNOJENÍ

Soustava hnojení je organickou a integrující součástí soustavy hospodaření na půdách lesních školek. Jako pojem představuje vzájemně provázaný komplex organizačně hospodářských, diagnostických, technických, biologických a chemických opatření realizovaných v rámci péče o úrodnost půd a výživu sadbového materiálu v lesních školkách. Smyslem uplatňování soustavy hnojení v lesních školkách je racionální používání hnojiv a melioračních materiálů v souladu s konkrétním pěstebním záměrem, s požadavky na ekonomickou rentabilitu výroby sadbového materiálu a s hledisky ochrany životního prostředí (PRICHOD'KO et al. 1987).

Soustava (systém) hnojení zahrnuje dva základní subsystémy: a) systém vyměřování dávek hnojiv a melioračních materiálů a b) systém jejich vlastní aplikace na půdu nebo pěstované kultury. Oba subsystémy se vzájemně podmiňují. Podle BAIERA (1979) je soustava hnojení vertikálně podmíněna stupněm rozvoje vědeckého poznání, sortimentem a objemem dostupných hnojiv či melioračních hmot a technickou úrovní aplikačních prostředků. Vertikální podmíněnost určuje časový vývoj soustavy hnojení, zatímco horizontální podmíněnost ekologickými podmínkami stanoviště (lesní školky) a výrobním zaměřením podniku (školkařského závodu, společnosti) určuje její diferenciaci.

PERSPEKTIVNÍ SOUSTAVY HNOJENÍ V LESNÍCH ŠKOLKÁCH

Vývoj a diferenciace soustavy hnojení se odráží jak v subsystému vyměřování (projekce) dávek hnojiv, tak i v subsystému jejich aplikace (realizace). Z vertikální a horizontální podmíněnosti vyplývá časový vývoj a geografická diferenciace soustavy hnojení pro každou konkrétní lesní školku (školkařský podnik), neboť souběžně nemůže existovat pouze jedna soustava hnojení, optimální pro všechny podmínky.

Perspektivně proto musí vývoj a diferenciace soustav hnojení v lesních školkách směřovat k formulování (projektování) tzv. podnikových soustav hnojení, které by v maximální míře zohlednily specifikum místních stanovištních, výrobních i ekonomických podmínek jednotlivých školkařských provozů. "Podnikem" může být v tomto směru chápána organizační jednotka (školkařský provoz) různé velikosti včetně jednotlivých lesních školek.

SUBSYSTÉMY SOUSTAVY HNOJENÍ

Problematice vyměřování dávek hnojiv a melioračních materiálů jako subsystému soudobé soustavy hnojení půd a kultur v lesních školkách bylo v posledním období věnováno několik prací (DUŠEK 1985, DUŠEK - NÁROVEC 1989, LEDINSKÝ 1987), a nebude zde komentována.

Citovaní autoři používají pro jednotlivé způsoby projekce a aplikace hnojiv v lesních školkách řadu pojmenování, která se mnohdy svým významem překrývají, jsou synonymní, nebo mají na druhé straně význam i zcela opačný v porovnání s terminologií používanou v zemědělské agrochemii (viz např. neujasněnost termínu "hnojení na list"). Vyčerpávajícím způsobem není problematika jednotného výkladu základního členění způsobů aplikací hnojiv (hnojení) v lesních školkách řešena ani v názvoslovné ON 48 0002 Pěstování lesů, platné od srpna 1991. Z uvedeného důvodu je v následujícím textu předložen návrh základní osnovy členění aplikací hnojiv ve školkách s tradičním pěstováním sadbového materiálu na minerální půdě. Jde tedy o specifikaci klíčových pojmů v subsystému aplikací hnojiv - výchozího rámce soustavy hnojení.

ZÁKLADNÍ TYPY HNOJENÍ V LESNÍCH ŠKOLKÁCH

Ke členění způsobů aplikací hnojiv v lesních školkách lze přistoupit z několika pohledů. V mnoha případech není nutné bližší vysvětlení, neboť jejich obsah je plně z názvu zřejmý. Jde např. o rozdělení dle aplikační techniky (hnojení pozemní, h. letecké, h. pomocí injektorů, h. postřikem, hnojivá závlaha aj.), dle druhu aplikovaného hnojiva (hnojení průmyslovými hnojivy, h. organickými hnojivy, h. pevnými hnojivy, h. kapalnými hnojivy, h. roztoky minerálních solí aj.), dle aplikované živiny (hnojení dusíkaté, draselné, h. stopovými prvky aj.) apod. Upřesnění naopak vyžadují typy hnojení podle funkcí ve výživě rostlin, resp. funkcí v soustavě hnojení a podle doby vnesení hnojiv do půdy nebo na kulturu. Schematicky je základní struktura typů hnojení v soudobé soustavě hnojení v lesních školkách s tradičním pěstováním sadbového materiálu na minerální půdě znázorněna na obrazové příloze.

Tato struktura vychází z primárního členění způsobů hnojení půd a kultur ve školkách na hnojení základní a hnojení operativní podle DUŠKA (1985). V uvedených pojmech jde o zásadní odlišení dvou situací, které v rámci střídání pěstebních osnov ve školkách nastávají. V prvém případě jsou hnojiva aplikována na školkařská pole bez kultur (ZÁKLADNÍ HNOJENÍ = hnojení půdy ve fázi její přípravy pro výsevy či školkování), ve druhém případě vnášíme hnojiva do prostředí již po provedení výsevů či zaškolkování semenáčků na školkařská pole (OPERATIVNÍ HNOJENÍ = hnojení na kulturu). Oba hlavní typy hnojení se dále člení podle hledisek funkce v soustavě hnojení, podle doby aplikace hnojiva v rámci vegetační sezóny, resp. doby přípravy půdy, a dále podle umístění hnojiva v horizontálním a vertikálním směru.

A. ZÁKLADNÍ HNOJENÍ

Členění podle funkce v soustavě hnojení

Udržovací hnojení - Aplikace takového množství živin do půdy při jejím zpracování, které kryje jejich spotřebu (odběr) rostlinami během pěstebního cyklu a které je z půdy během tohoto 1-3letého období odváděno z orničního profilu (např. vyplavením do spodiny). Cílem udržovacího hnojení není zvyšování zásob dané živiny v půdě. Týká se zpravidla půd s velmi dobrým aktuálním obsahem živin v půdě nebo naopak půd s nízkou zásobou živin, u nichž půdní a jiné poměry neumožňují bez uplatnění komplexních melioračních postupů efektivní zvýšení zásob živin v půdě (např. u extrémně propustných písčitých půd s nedostatečnou sorpční kapacitou). Nepřímou variantou tohoto typu hnojení je i udržovací vápnění, kdy se aplikuje takové množství vápníku (vápenatých melioračních materiálů), které je na příslušném stanovišti potřebné k udržení jeho obsahu v půdě a které nemění hodnoty půdní reakce.

Dosycovací hnojení - Jde o případ hnojení půdy živinou s cílem dosáhnout výrazného zvýšení jejího obsahu v ornici. Uplatnění dosycovacího typu hnojení připadá v úvahu v těch školkách, kde jsou vytvořeny podmínky pro zadržení dodávaných živin organo-minerálním sorpčním komplexem bez jejich neefektivních ztrát vyplavením. Výhodně lze tento typ hnojení spojovat s hnojením organickými hnojivy nebo se zeleným hnojením (viz dále).

Meliorační hnojení - Je variantou dosycovacího hnojení v případě, že jde o jednorázové doplnění (dosycení, zvýšení) obsahu dané živiny v ornici na její cílovou hladinu. Při alternativě melioračního vápnění se obdobně sleduje výrazné a jednorázové otupení půdní kyselosti (zvýšení hodnoty pH). Meliorační typ hnojení je možné uplatňovat pouze v rámci komplexního programu zúrodňování půd v lesních školkách, tj. v návaznosti na sled pěstebních osnov na školkařských polích a na předchozí zlepšení fyzikálních a zejména sorpčních vlastností meliorovaných půd.

Zelené hnojení - Vzhledem ke své specifice patří do kategorie typů základního hnojení půd pouze okrajově. V minulosti bylo jeho cílem obohacení půdy živinami a organickou hmotou využitím leguminózních rostlin. V současné době vystupují do popředí další funkce zeleného hnojení. Podrobněji je rozvádějí DUŠEK a NÁROVEC (1991) a současně doporučují, aby termín "zelené hnojení" byl chápán v širším slova smyslu a proto nahrazen výrazem "pěstování účelových kultur", resp. "pěstování kultur (plodin) zeleného hnojení".

Členění podle doby přípravy půdy

Doba vnesení hnojiv do půdy při základním hnojení se upřesňuje podle doby přípravy půdy pro výsevy či školkování na hnojení podzimní a hnojení jarní. Toto členění je nutné chápat rámcově a lze je dále upřesnit např. jako hnojení při hluboké podzimní orbě, hnojení před smykováním, hnojení časně zjara, hnojení při přípravě půdy pro letní školkování apod.

Členění podle umístění hnojiva v horizontálním směru

Celoplošné hnojení - Hnojivo je aplikováno rovnoměrně po celé ploše školkařského pole. Synonymem tohoto typu hnojení je starší označení hnojení na široko.

Lokální hnojení - Vystihuje ty případy, kdy je hnojivo v rámci výměry školkařského pole záměrně aplikováno v nerovnoměrné dávce. Týká se zpravidla produkčních jednotek větší výměry, kde se půdní podmínky na dílčích plochách zřetelně odlišují od půdních poměrů ostatní části školkařského pole. Cílem lokálního hnojení je homogenizace půdního chemismu v rámci celé produkční jednotky a realizuje se např. opakovaným pojezdem aplikační techniky ve vybraných částech školky.

Členění podle umístění hnojiva do půdy ve vertikálním směru

Pokud je hnojivo zapravováno rovnoměrně do celého orničního profilu, mluvíme o profilovém hnojení. Pojem vrstevnaté hnojení naopak znamená, že hnojiva jsou aplikována, resp. zpracováním půdy přemístěna do různých hloubek půdního profilu.

B. OPERATIVNÍ HNOJENÍ

Členění podle funkce v soustavě hnojení (výživě rostlin)

Produkční hnojení - Cílem tohoto hnojivářského opatření je dodat pěstovaným kulturám takové živiny a v takovém množství, aby bylo dosaženo požadované morfologické kvality (produkce) sadbového materiálu. Jde zejména o hnojení dusíkatými hnojivy, popř. hnojivy s komplexním zastoupením živin během hlavní růstové periody semenáčků a sazenic.

Kvalitativní hnojení - Cílem opatření je zvýšení fyziologické kvality semenáčků a sazenic nebo jejich odolnosti k nepříznivým faktorům prostředí pro růst ve školce i na místě výsadby. Realizuje se přihnojováním během vegetace nebo i po ukončení hlavní růstové periody pozdním hnojením.

Regenerační hnojení - Jeho cílem je urychlené zlepšení zdravotního stavu pěstovaných kultur pro překonání kritických fází růstu (např. po podřezání kořenů, při poškození biotickými škůdci, při nepříznivých povětrnostních podmínkách pro příjem živin z půdy apod.), popř. při zjevných projevech akutního nedostatku některé živiny. U kultur pěstovaných v dvouletém cyklu lze za regenerační hnojení označit i hnojení dusíkem časně zjara v druhém roce pěstování.

Doplňkové hnojení - Tímto pojmem postihujeme ty případy, kdy část doporučené dávky základního hnojení, resp. normativu pro hnojení půdy podle metodiky LEDINSKÉHO (1987) aplikujeme na kulturu v druhém roce pěstebního cyklu.

Členění podle doby aplikace v rámci vegetační sezóny

Přihnojování - Hnojivářské opatření je prováděno na kulturu v průběhu hlavní růstové periody rostlin (březen až červenec). Vhodné je upřesnit termín přihnojování bližší specifikací růstové fáze sadbového materiálu, např. přihnojení v období rašení nových výhonů, přihnojení před ukončením prolongační fáze růstu nových výhonů apod.

Pozdní hnojení - Hnojení po ukončení vegetačního období (tj. během září až listopadu). Pozdním hnojením se realizuje např. kvalitativní hnojení, jehož záměrem je zvýšení odolnosti sazenic vůči působení mrazu (LÜPKE 1974).

Členění podle umístění hnojiva v horizontálním směru

Plošné hnojení - Hnojení na kulturu je prováděno celoplošným a rovnoměrným rozptylem hnojiv na školkařském poli.

Hnojení mezi řádky - Hnojivo je aplikováno místně mezi řádky semenáčků a sazenic.

Členění podle umístění hnojiva na kulturu ve vertikálním směru

Hnojení na povrch půdy - Jde o typ operativního hnojení na kulturu, kdy se hnojiva aplikují přímo (meziřádkově) na povrch půdy nebo i celoplošným rozptylem s následujícím spláchnutím ulpělých částic hnojiva s povrchu rostlin zálivkou. Podstatná část dodaných živin je rostlinami přijímána kořeny z půdy.

Mimokořenová (foliární) výživa - Hnojení na kulturu s cílem využít schopnosti rostlin přijímat dodané živiny povrchem nadzemní části (tj. mimokořenově). Pouze malá část dodaných živin je po případném smyvu hnojiva s povrchu rostlin na půdu přijímána kořeny.

Pojem mimokořenová výživa je v praxi často zaměňován s výrazem "hnojení na list". Protože v oboru zemědělské agrochemie tento nepřesný výraz označuje všechny případy hnojení na pěstované porosty zemědělských plodin (NEUBERG 1985), v předkládaném návrhu terminologie pro soustavu hnojení v lesních školkách byl nahrazen výrazem operativní hnojení.

SOUHRN A ZÁVĚR

Na úseku projekce a realizace hnojivářských opatření v lesních školkách doposud chybí jednotný výklad klíčových pojmů soustavy hnojení. V předloženém příspěvku je navržena základní struktura soudobé soustavy hnojení půd a kultur v lesních školkách s tradiční technologií pěstování sadbového materiálu na minerální půdě a jsou zde specifikovány jednotlivé typy hnojení podle funkce ve výživě rostlin (soustavě hnojení), podle doby aplikace v rámci přípravy půdy či průběhu vegetace a podle umístění hnojiva na školkařské pole ve směru horizontálním i vertikálním.

Vymezení obsahu klíčových pojmů, resp. typů hnojení v soustavě hnojení je významné pro systémové pojetí péče o úrodnost půd a výživu rostlin. Soustava hnojení se však netýká pouze lesních školek, kde se hnojení půd a kultur semenáčků a sazenic lesních dřevin stalo již před více než půlstoletím nedílnou součástí technologie pěstování sadbového materiálu. Aktuálním a naléhavým úkolem je rovněž specifikovat systémy (soustavy) hnojení půd a lesních kultur na zalesňovaných imisních holinách ve vybraných regionech (např. lesních oblastech), soustavy hnojení dospívajících a dospělých porostů, soustavy hnojení účelových porostů lesních dřevin se speciálním určením (např. lignikultury, semenné sady) apod.

Předložený návrh soustavy hnojení v lesních školkách s tradiční technologií pěstování sadbového materiálu na minerální půdě není pojímán jako uzavřený. Jeho praktickým smyslem je přispět k jednotnému výkladu opatření, realizovaných na úseku projekce hnojení i vlastní aplikace hnojiv v lesních školkách, a může být podle potřeby dále doplňován.

LITERATURA

BAIER, J.: Soustava hnojení polních plodin. 1. vyd. Praha, Stát. zeměd. nakl. 1979. 289 s.

BAIER, J.: Výživa rostlin v soustavě hnojení. 1. vyd. Praha, Institut výchovy a vzdělávání MZVž ČSR 1982. 216 s.

DUŠEK, V.: Metodický pokyn pro rozbory půd v lesních školkách. Bulletin TEI, série Pěstování, č. 1/85. Jíloviště - Strnady, VÚLHM 1985. 5 s.

DUŠEK, V. - NÁROVEC, V.: Pokyny pro využití výsledků analýz půdních vzorků z lesních školkách prováděných zemědělskými laboratořemi. Lesnický průvodce č. 2/1989. Jíloviště - Strnady, VÚLHM 1989. 33 s.

DUŠEK, V. - NÁROVEC, V.: Jsou kultury "zeleného hnojení" aktuální i v soudobém lesním školkařství? Lesn. Práce, 70, 1991, č. 2 - 3, s. 60 - 63.

LEDINSKÝ, J.: Hnojení sazenic v lesních školkách průmyslovými hnojivy. Bulletin TEI, série Pěstování, č. 2/87. Jíloviště - Strnady, VÚLHM 1987. 10 s.

LÜPKE, B.: Einfluss einer Spätdüngung in der Baumschule auf den Anwuchserfolg von Fichten und Douglasien. Forst- und Holzwirt., 29, 1974, č. 2, s. 36 - 40.

NEUBERG, J.: Použitá terminologie. In: Neuberg, J. et al.: Komplexní metodika výživy rostlin pro léta 1986 - 1990. 2. díl. 1. vyd. Praha, ÚVTIZ 1985, s. 117 - 123.

PRICHOD'KO, N. N.: Sistema udobrenij dlja lesnych pitomnikov. Lesnoje chozjajstvo, 1987, č. 4, s. 44 - 47.


ABSTRACT

The system of fertilization in forest nurseries based on traditional technology of planting-stock cultivation on mineral soils

Up to date the uniform explanation of key terms for fertilization system is lacking in projection and realization of fertilizing treatments in forest nurseries. The basic structure of present fertilization system for soils and seedlings in forest nurseries is suggested providing that traditional technology of planting-stock cultivation on mineral soil is used. The special types of fertilization are specified by the function in plant nutrition, by the time of application in connection with soil preparation and with vegetation development and by the fertilizer placement on forest-nursery field both in horizontal and vertical direction.


* * *

Primární pramen (citace):

NÁROVEC, V.: Soustava hnojení v lesních školkách s tradičním pěstováním sadbového materiálu na minerální půdě. Zprávy lesnického výzkumu, 38, 1993, č. 2, s. 30 - 33.