logo_s2.png

Poškození lesních porostů v Orlických horách po zimě 2001/02

Červenání nejmladších ročníků jehličí

Autor: Vít Šrámek, sramek@vulhm.cz

Typ poškození

V Orlických horách bylo v posledních letech dokumentováno několik typů poškození porostů smrku ztepilého. Mezi ty nejzávažnější patří žloutnutí smrkových porostů – zejména v nižších polohách, kde nebylo v minulosti aplikováno vápnění a také reznutí zejména spodních částí korun smrku s následujícím opadem jehličí, které je dáváno do souvislosti s výskytem houbového patogenu Ascocalix abietina. Koncem zimy 2001/2002 došlo v oblasti Orlických hor k velkoplošnému zčervenání posledních ročníků jehličí v horních částech korun smrkových porostů. Poškození začalo být viditelné již v průběhu ledna 2002, zcela zřetelné pak bylo od března. Červenání je patrné jak na nejmladších porostech, tak, v menší míře, i na dospělých porostech smrku. Výrazné poškození bylo při obchůzce pozorováno na osmdesátiletých porostech pod Malou Deštnou, mírná diskolorace byla zjištěna i na pokácených stodvacetiletých smrcích v poměrně chráněné lokalitě Šerlišského mlýna. U poškození se vždy jedná o nejmladší ročník jehličí, a to zejména v horní části koruny (cca od výšky 1,5 m). V některých porostech je ovšem tento fakt překryt kombinací s některým z dalších typů poškození. V porostech jsou poškození jedinci rozšířeni mozaikovitě, v nejpoškozenějších částech až plošně. Červenání bylo doloženo od nadmořských výšek 650 m n.m, nejintenzivnější je ovšem v polohách nad 800 m. Za hřebenem směrem na Polskou stranu poškození rychle odeznívá. Zápis z terénního šetření byl vlastníkům předán 6.5.2002 dopisem s č.j. 23/120-024/02. Obdobný typ poškození byl v omezeném rozsahu pozorován také v dalších pohořích jako jsou Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory či Krkonoše. V současné době dochází k postupnému zavadání, hnědnutí a opadu poškozených jehlic. Plošný rozsah poškození šetří Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, pobočka Hradec Králové.



Výsledky analýz

Z šetření chemických vlastností asimilačních orgánů v poškozených porostech (poudek VÚLHM 23/120-040/02) vyplývá, že poškození mladých smrkových porostů projevující se červenáním posledních ročníků jehličí zejména v horních částech korun smrku vzniklo komplexním působením několika faktorů. Za spoušťový faktor považujeme průběh meteorologických podmínek během zimního období 2001/02, které vedly k individuálnímu až lokálnímu mrazovému poškození i v dalších oblastech ČR. Pokud by ovšem v Orlických horách nebyla zvýšena citlivost smrkových porostů vůči těmto faktorům, došlo by pouze k individuálním škodám na jednotlivých stromech. Důležitým predispozičním faktorem je mírná nerovnováha porostů ve výživě dusíkem a draslíkem. Ta je zejména u prvních ročníků jehličí poškozených jedinců výrazněji posunuta ve prospěch dusíku, což pravděpodobně vedlo ke zpomalenému vyzrávání letorostů. U nepoškozených jedinců je poměr N/K v pořádku. Je potřeba zdůraznit, že narušení rovnováhy N/K není nijak extrémní a např. podle kriterií ICP Forests, která pro horské smrčiny nepoužíváme, by bylo možno tento poměr charakterizovat ještě jako harmonický. Další, pravděpodobnou zátěží jsou krátkodobě zvýšené koncentrace oxidu siřičitého. Celkové obsahy síry v jehličí charakterizují sice pouze mírnou zátěž, ve vzorcích z poškozených jedinců jsou však obsahy vyšší. Navíc jsou ve většině případů vyšší hodnoty u prvního ročníku jehličí, což signalizuje akutní zátěž během uplynulého zimního období (normální poměr je obrácený). Při velmi krátkém působení plynných škodlivin (hodiny) může dojít k poškození asimilačních orgánů, aniž by obsahy síry uvnitř pletiv výrazně narostly. Tento předpoklad může dále potvrdit analýza množství a struktury epikutikulárních vosků, kterou provádí LDF MZLU v Brně.



Předpokládaný vývoj poškození, nápravná opatření

Potvrzuje se předpoklad, že poškozené jehličí z větší části uschne a opadne. Částečně se může projevit nárůst škod i ve spodní části korun, které byly pod sněhovou pokrývkou i když v menším rozsahu, než v horních částech stromů. Pupeny nebyly poškozením dotčeny, ovšem k problémům s rašením a následným vývojem letorostů může dojít na koncích opadaných letorostů, pokud byla významněji poškozena kambiální vrstva. U starších ročníků jehličí, které jsou dosud zelené se poškození nebude rozšiřovat. Také plošné rozšiřování poškození není pravděpodobné. Částečně se u poškozených jedinců zvýší citlivost vůči ozónu, ultrafialovému záření a vzdušným škodlivinám. Pokud se tyto stresory budou vyskytovat v úrovni uplynulých let, k nárůstu poškození by nemělo dojít. Citlivost vůči suchu se pravděpodobně nezvýší. Z hlediska dalšího vývoje se tedy jako nejzávažnější jeví velký nárůst citlivosti poškozených porostů vůči biotickým škodlivým činitelům. U šetřeného poškození neexistují opatření, která by mohla vést k regeneraci poškozených jehlic. Preventivně je však nutno podpořit celkovou stabilitu a vitalitu lesních porostů. Jako preventivní zásah, u kterého je předpoklad omezení vzniku obdobného poškození v budoucnu, byla v rámci poloprovozního pokusu navržena aplikace sypkého draselného hnojiva Silvamix K3 s dávkou 300 kg.ha-1. Zvýšená dostupnost draslíku by měla upravit poměr N/K a zlepšit vyzrávání letorostů. K hnojení nelze doporučit v letošním roce aplikaci kapalných hnojiv z důvodu rizika dalšího narušení asimilačního aparátu v poškozených porostech.