Problém bejlomorky bukopupenové v lesních školkách České republiky

Autorky:

Jarmila Nárovcová a Marcela Skuhravá

Se změnami školkařských technologií bývá velmi často spojen i výskyt mnoha nových chorob, v minulosti sice známých, avšak bez většího hospodářského významu. Se změnou prostředí zpravidla vždy dochází i ke změně druhového spektra škodlivých činitelů. V současné době se při produkci sadebního materiálu buku lesního ve školkařských provozech objevil nový a vážný škůdce - bejlomorka bukopupenová (Contarinia fagi).
Již před rokem 1999 zaznamenali někteří producenti sadebního materiálu ve školkařských provozech, orientovaných na intenzivní technologie pěstování sadebního materiálu buku lesního, narůstající problémy s morfologickou kvalitou svých finálních výpěstků. Redukce přírůstu terminálního vrcholu, nadměrné větvení (zmnožování počtu bočních výhonů), poruchy apikální dominance, příznaky nanismu a jiné tvarové deformace sadebního materiálu brzy doznaly četnosti, kdy již bylo v některých lesních školkách nutné likvidovat část poškozené produkce. Popsané problémy byly zaznamenány pracovníky VÚLHM - VS Opočno i ve vlastních (výzkumných) školkařských zařízeních.
Příčiny nevyhovující morfologické kvality buku lesního byly zpočátku přisuzovány závadnosti či špatné kvalitě použitých pěstebních substrátů. Vyústilo to až do reklamačních řízení s dodavateli substrátů či jejich dílčích komponent. Vodítkem, které následně přispělo k vyslovení předpokladu, že nejpravděpodobnějším původcem šířícího se poškození bukových semenáčků, pěstovaných pod plastikovými kryty, bude některý z biotických škodlivých činitelů, byla skutečnost, že při použití shodné technologie (včetně totožného pěstebního substrátu) byly tvarové deformace vrcholové části semenáčků zaznamenávány vždy výhradně jen na buku, nikoliv na jiných listnatých dřevinách. Potvrzení této výchozí hypotézy přinesla až podrobná pozorování, realizovaná 25. května 2001 ve školkařském provozu při VÚLHM - VS Opočno. Při nich byly v rašících poškozených pupenech semenáčků buku lesního zjištěny larvy bejlomorky bukopupenové (Contarinia fagi) a později při rozboru poškozených a znetvořených semenáčků byli zjištěni také další biotičtí škodliví činitelé.

Bejlomorka bukopupenová se vyskytuje přirozeně v přírodě v celé Evropě. Pokládá se za malého škůdce, který však může v lesních školkách způsobit vážné škody. V našich přírodních podmínkách se během roku vyvíjejí obvykle dvě generace této bejlomorky. Z mladých buků rostoucích v lesních porostech, kde se vyvinuly larvy bejlomorky bukopupenové, mohou přeletět vylíhlá imága do lesních školek, popř. vletět i do větraných otevřených folníků. Zde na výsevech buku lesního, pěstovaného intenzivními technologiemi, nalézají imága velmi příhodné podmínky pro svůj rozvoj. Početnost populace bejlomorek se může v lesní školce nebo ve folníku během krátkého období 2 či 3 let mnohonásobně zvětšit a následně pak působit velké hospodářské škody na produkci sadebního materiálu.

Bejlomorka bukopupenová je drobný dvoukřídlý hmyz z čeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae, Diptera). Samice klade na jaře vajíčka do rašících pupenů 1-3 letých buků. Larvy bejlomorky bukopupenové (1,0 až 1,5 mm dlouhé, žlutobílé) se vyvíjejí v záhybech okolo střední žilky zavinutého listu nebo v pupenu. Poškození rašících listů je charakteristické hnědnutím listu v oblasti okolo střední žilky a stáčením lístků dovnitř. Poškození pupenů vede ke zhnědnutí celého pupene, jeho odumření a finálně i k odumření celého vyvíjejícího se výhonu. Postupné kladení vajíček do pupenů výpěstků buku představuje v intenzivních školkařských provozech vážnou komplikaci. V jednom pupenu lze potom nalézt larvy v různém stádiu vývoje, svědčící o několikanásobném postupném kladení vajíček do jednoho pupenu. Tím se umocňuje poškození terminálního pupenu, které vede k následným poruchám apikální dominance, a tím ke snížení morfologické kvality sadebního materiálu.

Počet genarací bejlomorky bukopupenové: Na základě sledování vývoje semenáčků buku lesního v malém odděleném skleníku o ploše 150 m², který byl vyčleněn pro výzkum tohoto problému, bylo zjištěno, že se v roce 2002 vyvinuly 4 generace bejlomorky bukopupenové. Bejlomorka bukopupenová přezimuje ve stadiu dospělé larvy v půdě, kde se koncem dubna přeměňuje v kuklu. Z ní pak vyletuje imágo. Imága přezimující generace se líhla začátkem května (3. 5. 2002). Samice po kopulaci kladly vajíčka do terminálních pupenů klíčících rostlin buku lesního. Ve vzorku rostlin, odebraných dne 10. 5., byly při rozboru v poškozených pupenech zjištěny larvy 1. generace. Vývoj larev v pupenech trval asi 10 dní. Dne 25. 5. byly zjištěny larvy v poškozených pupenech, kdežto 30. 5. již všechny napadené pupeny byly bez larev. Koncem května tedy opustily plně dorostlé larvy napadené pupeny a zalezly do půdy, kde se zakuklily. Začátkem června se líhla imága. Samice nakladla vajíčka, a to většinou na terminální pupeny postranních výhonků buku lesního, protože hlavní výhonky byly zničeny larvami první generace. Z vajíček se vyvinuly larvy 2. generace. Ve vzorku rostlin, odebraných dne 10. 6., byly zjištěny larvy v poškozených pupenech. V polovině června larvy zalezly do půdy a tam se kuklily. 28. 6. se vylíhla imága (v chovech) po 8 dnech kuklení. Samice kladla vajíčka na terminální pupeny nově vyvinutých postranních výhonků a tam se vyvinuly larvy 3. generace. Larvy této generace opustily poškozené pupeny v polovině července a zakuklily se v půdě. Koncem července se líhla imága a samice nakladly vajíčka. Z nich se vyvinuly larvy 4. generace. Plně vyvinuté larvy koncem srpna opoustily pupeny napadených buků a zalezly do půdy k přezimování. Vývoj jedné generace bejlomorky bukopupenové ve skleníku v optimálních teplotních a vlhkostních podmínkách tedy trval přibližně měsíc. Během jediné vegetační sezóny se vyvinuly čtyři generace. Rychlost vývoje bejlomorky je podmíněna podmínkami prostředí. Teplo a dostatečná vlhkost vývoj bejlomorek značně urychluje. V podmínkách intenzivní technologie pěstování sadebního materiálu pod plastikovými kryty se vytvářejí optimální podmínky nejen pro vývoj semenáčků a sazenic, ale i pro vývoj škůdců a jejich kumulaci na malé ploše. V přírodních podmínkách tlumí různé abiotické faktory rozvoj bejlomorek. V létě je to především sucho, horko a oslunění, které ničí bejlomorky, líhnoucí se z půdy. V zimním období usmrcuje přezimující larvy bejlomorek v půdě mráz, bejlomorky líhnoucí se z půdy zase může zničit prudký déšť nebo kroupy. Protože většina bejlomorek líhnoucí se z půdy nevyletí najednou, ale postupně během několika dní, dochází také k postupnému osazování terminálních pupenů vajíčky. Při takovém způsobu vývoje se pak mohou jednotlivé generace překrývat, neboť dochází k následnému vývoji různě starých larev v jednom poškozeném pupenu.

Potomstvo rodičovského páru během jednoho roku: Při této úvaze vycházíme z předpokladu, že jedna samice bejlomorky bukopupenové je schopná naklást 30 - 50 vajíček. Samice klade do jednoho pupenu zpravidla 5 vajíček. Samice přezimující generace může naklást vajíčka do 6 pupenů buku lesního, samice 1. generace do 90 pupenů, samice 2. generace do 1.350 pupenů, samice 3. generace do 20.000 pupenů a samice 4. generace až do 300.000 pupenů. Při nekontrolovaném rozmnožování může tedy tvořit potomstvo jednoho rodičovského páru bejlomorky bukopupenové na konci vegetační sezóny, během níž se vyvinou čtyři generace, až 100.000 imág, která mohou napadnout až 300.000 pupenů buku lesního. Takové množství je alarmující a je zřejmé, že je nutné při pěstování semenáčků i sazenic buku lesního hned na začátku vegetační sezóny zabránit rozvoji bejlomorky bukopupenové všemi dostupnými prostředky.

Další škůdci a choroby: Při rozborech ve školkařských provozech se ukázalo, že na snížení morfologické kvality bukových výpěstků se podílejí i další biotičtí škodliví činitelé. Je to roztoč vlnovník bukopupenový (Aceria blastophthira) (Eriophyidae, Acari). Tento vlnovník nepatrné velikosti (dlouhý jen 0,1 až 0,2 mm) působí zvětšení a poškození pupenů semenáčků a sazenic buku lesního. Napadené pupeny zpravidla neraší, zůstávají uzavřené a zduřelé, nebo se vyvíjejí ve zkrácený výhonek. Všechny části vyrašeného pupenu jsou ve svém vývoji silně retardované. Při silném napadení mohou napadené části srůstat. V jednom poškozeném pupenu se v létě nalézá velké množství těchto drobných roztočů, kteří na podzim hálky opouštějí. Původce zakrslosti a metlovitého vzrůstu sazenic a semenáčků buku lesního se dosud nepodařilo prokázat. Předpokládá se, že původcem těchto chorob jsou buď houby (pravděpodobně rodu Nectria) nebo by mohlo jít o virové onemocnění. Z literatury je známo, že roztoči vlnovníci mohou přenášet i některá virová onemocnění rostlin.

Ochranná opatření: Pokud se týká možných ochranných a preventivních opatření, pak neopomenutelnými zásadami ochrany rostlin v podmínkách, kde na bukových síjích pěstovaných pod plastikovými kryty již došlo k nežádoucímu působení bejlomorky bukopupenové, patří: a) pravidelná výměna pěstebního substrátu po každém pěstebním cyklu, b) ošetření použitých (vyměněných, resp. v blízkosti školky deponovaných) organických substrátů insekticidy, a to vždy, zjistí-li se na produkci přítomnost bejlomorek (riziko přenosu přezimující generace bejlomorek na další školkařské produkční plochy), c) upřednostňování podzimních výsevů či pozdně jarních výsevů (riziko napadení škůdcem souvisí s termínem výsevů buku lesního; největší riziko je zpravidla u časných výsevů provedených v dubnu), d) intenzivní (opakovaná) chemická ochrana rostlin, napadených larvami bejlomorky bukopupenové, e) preventivní prohlídky sadebního materiálu buku lesního nejen v síjích pod plastikovými kryty, ale i na všech venkovních produkčních plochách, resp. i na mladých rostlinách v blízkých lesních porostech (při potvrzeném výskytu se doporučuje chemické ošetření insekticidy).

Práce publikované k problematice bejlomorky bukopupenové v lesních školkách ČR: